Dušičky s Neilem Gaimanem: Jak vás vyděsila jeho duchařina v komiksu?
Když napíše Neil Gaiman knihu, lze očekávat, že ji dříve či později někdo adpatuje pro komiks. A protože Gaiman umí psát, jsou kvalitním počtením i adaptace, které téměř vždy tvoří P. Craig Russell. I když lépe řečeno – jde spíš o kvalitní přepis než o adaptaci, protože Russell se předlohy drží věrněji než encefalitické klíště. Nejinak to dopadlo v aktuální První knize hřbitovní, kterou přeložil Jan Kantůrek a právě vydalo Comics Centrum.
Byl jednou jeden chlapec, jehož rodiče kdosi zamordoval ve spánku. Chlapec byl ještě tuze malý, ale jelikož byl batole, dobatolil se až na kopec, kde dostal od duchů hřbitovní azyl. Mordýř ho proto nemohl najít a poslat jej za rodiči, stejně jako Šér Chán nemohl ukrást Mauglího vlčí smečce. Ale to je jiný příběh, protože náš chlapec dostal úplně jiné jméno – Nikdo.
Rodiče sice nepoznal, ale získal novou a početnou rodinu duchů všech epoch, a navíc ochránce v podobě nočního chodce, který musí přes den spát ve zvonici a v noci chlapci obstarává jídlo a… jiné věci. A pak jsou tu nejrůznější dobrodružství, která tu více, tu méně parafrázují Knihu džunglí. Asi nejmarkantnější paralelu nalezneme v příběhu o ghúlech, požíračích mrtvých, kteří unesou Nikoho do svého bizarního světa, aby se stal jedním z nich. Je paradoxní, že Gaiman se v zásadě drží Kiplingovy předlohy pevněji a o dost lépe než nejnovější filmová adaptace Knihy džunglí (režie Jon Favreau), kterou jsme nedávno viděli v kinech.
Gaimanova síla nespočívá v přinášení nových příběhů. Naopak. Vyniká v tom, jak ty staré a dobré příběhy odvyprávět nově a zajímavěji než kdokoli před ním. A to je i případ První knihy hřbitovní. P. Craigovi Russellovi můžeme s klidem přiznat funkci největšího fanouška Neila Gaimana na světě. Do komiksu adaptoval jeho Koralínu, ale jako kreslíř se podílel už na Sandmanovi. Nedávno česky vyšel komiks Lovci snů, což je Russellův převod Gaimanovy kratší prózy. Všechny adaptace mají společnou jednu věc – obdivují Neila Gaimana tak moc, že je to možná až na škodu. Russell se vždy s takřka fanatickou zarytostí snaží, aby se v komiksu objevilo úplně všechno, co Mistr napsal. Pokud jste tedy četli předlohu, může se jednat o poměrně otravnou záležitost. Ovšem jestli jste se s knihou dosud nesetkali, budete nadšeni a zatoužíte si ji přečíst. Ale vlastně už ani nemusíte…
Přiznejme si, že Gaiman píše svoje prózy tak, aby se z nich mohl lehko zrodit komiks. S tímto médiem má tolik zkušeností, že si od „komiksového“ vidění nepomůže, a také ve psaném textu sází obrazy jeden za druhým tak, že případný kreslíř musí při čtení přímo chrochtat blahem. Každý ze sešitů Knihy hřbitovní přitom kreslil někdo jiný, a dalo by se proto čekat, že některý z kreslířů poněkud ulítne, vzdálí se předloze a přinese něco vlastního. Ale to se nestane, protože P. Craig Russell má všechno pod kontrolou a v jeho rukou je odkaz velkého vypravěče v bezpečí a ve sterilní čistotě… Jen tu už oproti knize těžko najdete něco nového. A to je v Gaimanově případě vždycky škoda.
