Formanův Amadeus naživo, unavená hrdinka a masakr v komiksu
Šéf kultury Reflexu Milan Tesař vám přináší pravidelný pateční balíček tipů, co o víkendu musíte a naopak nesmíte slyšet, vidět a číst.
Zákon Helena
Viděli jste Zákon Helena? Ne? Tak okamžitě do archívu ČT! Nikoli pro vybroušenost dokumentu mladé a sympatické Petry Nesvačilové, ale pro vášeň a odvahu, s jakými se pokusila zpětně nahlédnout do břicha nestvůry zvané Berdychův gang. Je to film brodící se špínou podsvětí. V hlavní roli potetovaní gangsteři, kteří i po deseti letech v kriminále mnohomluvně mlží o své vině. Nesvačilová se jich ptá na svědomí, na desatero a podobné abstraktní nesmysly, jimž zločinci absolutně nemohou rozumět. A tak jsou občas nevrlí, píšou jí výhrůžné dopisy, což by pro mě osobně byl důvod, abych svou misi okamžitě ukončil. Režisérka točí dál. Hlavní hrdinku našla v policistce Heleně Khánové, která společně se svým parťákem gang prolezlý kolegy, úplatnými policisty, odhalila. Je to hrdinka neheroická, z níž není cítit satisfakce, spíše viditelná únava a snaha zapomenout u dopravní policie. Ten film není dokonalý, snesl by krácení, ale je pravdivý v tom, že se v něm prolíná okázalé, jakkoli usvědčené zlo a nenápadné dobro, jež ho čas od času dokáže přemoci. Tak to na tom světě prostě chodí.
Amadeus s živým orchestrem
V neděli jdu na Amadea do Pakulu. Obdobně jako pianisté, kteří doprovázeli němé grotesky, Formanův film přímo pod obřím plátnem rozehraje obří sbor a orchestr a jedna k jedné nahradí hudební stopu filmu. Jsem moc zvědavý, jak budou symfonici stíhat scénu, kdy Constanze Mozartová jde k Salierimu orodovat za manžela. Ten, šokován schopností kolegy píšícího bez jediného škrtu, zběsile přeskakuje z jedné partitury na druhou a hudba jej v ohromné rychlosti kopíruje. Bojím se, aby ve vzduchu nebylo, jak ve filmu říká Josef II., příliš mnoho not.
Komiksová Kytice
KJE (čti kej dží í nebo Karel Jaromír Erben) by se právě teď dožil dvou set pěti let a myslím, že by měl tento muž se vzhledem archiváře a s divokou duší radost. Jak vrcholný kousek absolutně nestárne. Parta dvanácti ilustrátorů vybrala na kickstarteru 350 tisíc korun, jež pomohli na svět „masakru v komiksu“, jak nadaní kluci a holky nové Kytici pracovně říkají. V novém Reflexu dáváme koštnout velkoformátové ukázky a je to vážně síla. Opravdu bych chtěl napsat něco, čemu se za dvě stě let bude moci říkat masakr.
