Zářila ve Spalovači mrtvol i na prknech „Zlaté kapličky“. To byla herečka Vlasta Chramostová
Profesorka Damiánová v chartistickém dramatu PF 77 či „Lakmé“, manželka Rudolfa Hrušínského alias Karla Koprfkingla, v legendárním Herzově snímku Spalovač mrtvol. Desítky nezapomenutelných divadelních i filmových rolí. Mnohaleté působení v Národním divadle, ale i vlastní bytové divadlo. Spolupráce s StB, ale i podpis Charty 77 a následné pronásledování komunistickým režimem. Herečka Vlasta Chramostová prožila život plný zvratů. Dnes ve věku 92 let zemřela.
Vlasta Chramostová se narodila v Brně, své dětství však prožila ve Skryjích u Moravského Krumlova. Konzervatoř vystudovala v Brně, kde poté také působila ve Svobodném divadle. Nakrátko pak přesídlila do Olomouce, odkud přes Brno přešla do Prahy a od roku 1950 se na dvacet let stala přední členkou Vinohradského divadla. Na Vinohradech hrála řadu velkých rolí, například Roxanu nebo Marii Stuartovnu. V roce 1969 jí byla kvůli politickým postojům zakázána činnost ve filmu, televizi a rozhlase, přesto však ještě pár let poté hrála Divadle Za branou a v roce 1973 krátce hostovala v Západočeském divadle v Chebu.
V 50. letech si však zadala s komunistickým režimem. V roce 1950 se totiž provdala za zapáleného komunistu Miloše Pavlince, jenž v té době zastával post šéfa brněnského rozhlasu. Potíž však byla v tom, že Pavlincovým blízkým spolupracovníkem byl Otto Šling, který byl zanedlouho v jednom z temných politických procesů té doby odsouzen k smrti a popraven. Pavlinec se rázem ze dne na den také stává psancem a mladému páru nastávají potíže. Chramostová se zároveň dostává do hledáčku StB. Zatímco v roce 1954 se z nabízené spolupráce ještě vylže, o tři roky později se upisuje pod krycím jménem „Klára“. Zároveň se její manželství s Pavlincem rozpadá. V roce 1962 následně vstupuje do KSČ, kde zůstává až do příchodů spřátelených vojsk v létě 1968.
Ve světle srpnových událostí dochází k dalšímu zlomu v jejím životě. Vystupuje ze strany a se svým partnerem, kameramanem Stanislavem Milotou, zvažuje emigraci. Nakonec zůstávají v obsazené zemi, ačkoliv Milota má řadu pracovních nabídek ze zahraničí.
V roce 1977 Vlasta Chramostová podepsala Chartu 77 a její aktivní zapojení se do uměleckého disentu následně vyústilo v založení takzvaného bytového divadla. V lednu 1989 se zúčastnila vzpomínkového aktu za Jana Palacha, čímž si vykoledovala podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody.
Listopadové revoluce v roce 1989 se aktivně zúčastnila a tyto události znamenaly její velký návrat mezi přední osobnosti české kultury. V roce 1990 byla jmenována čestnou členkou Národního divadla. V následujících letech se objevila v inscenacích Falkenštejn, Oblak a valčík, Bloudění, Maryša, Lucerna nebo ve své benefici Tři životy. S jevištěm se rozloučila v roce 2010 titulní rolí Babičky v dramatizaci románu Boženy Němcové.
Vlasta Chramostová zanechala svoji velkou stopu i na filmovém plátně. Zahrála si v legendárním Spalovači mrtvol i v Havlově filmové prvotině Odcházení. Z 90. let má na svém „kontě“ snímky Kuře melancholik nebo Je třeba zabít Sekala. V novém miléniu své role měla v seriálech Hraběnky či První republika. V roce 2003 si zahrála v televizní inscenaci PF 77, dramatickém příběhu o cti, morálce a důstojnosti, za nějž získala Cenu České filmové a televizní akademie.
Za celoživotní přínos divadlu obdržela Vlasta Chramostová v roce 2007 zvláštní cenu Thálie. Z mimouměleckých cen je potřeba zmínit Řád T. G. Masaryka III. třídy, který jí v roce 1998 propůjčil tehdejší prezident Václav Havel za zásluhy o demokracii a lidská práva.
