Fascinace smrtí v bohémské Paříži 20. let: Vstupte do nočních klubů simulujících peklo
I v dnešní době existují podniky, které promyšlenou dekorací interiéru dokážou navodit atmosféru jiné doby či úplně jiného místa. Jen těžko byste ale asi hledali klub, jenž by v návštěvních tak dokonale navozoval pocit věčného zatracení, jako to uměl pařížský Cabaret de l'Enfer. Pekelný kabaret vystupoval z řady už jen děsivou úpravou fasády a je právem legendou pařížského nočního života.
Cabaret de l‘Enfer nebyl jediným podnikem tohoto ražení v Paříži. Jeho přímým rivalem byl Cabaret du Néant (v překladu Kabaret nicoty). Návštěvníci zde seděli místo u stolu u speciálních rakví a míchané nápoje zde byly pojmenovány podle smrtelných nemocí a virů. Mikrob asijské cholery, Kousek rakoviny nebo Spotřební bakterie. To byly názvy drinků, které zde pil spisovatel William Chambers Morrow.
„Stěny byly obloženy lebkami, kostmi i celými kostlivci naaražovanými do groteskních poloh. Byla tam dokonce i fungující gilotina. Smrt, krveprolití, vražda. To byly hlavní témata výzdoby,“ vzpomíná na Cabaret du Néant ve své knize Bohémská Paříž.
Satanistický Cabaret de l'Enfer byl ale ještě bizarnější. Na podiu tam v době Morrowovy návštěvy stál obří kotel, pod kterým hořel oheň. V nádobě pak tančilo 12 muzikantů hrajících výjev z Fausta. Pokud se přihlížejícím skřetům zdálo, že herci nedávají do představení dostatečné nadšení, čas od času do nich dloubli rozžhaveným železem. Návštěvníky obsluhovali zřízenci z pohřebního ústavu a rozliční démoni. O vážných tématech s nimi pak diskutoval samotný Satan – majitel klubu.
Aby mohli Pařížané vyvážit děsivé zážitky z pekelných kabaretů, postavil jeden z podnikatelů také Nebeský kabaret. V Cabaret du Ciel vítal návštěvníky Dante a na své úlovky zde čekaly za anděly přestrojené prostitutky. Na všeobecné veselí pak dohlížel svatý Petr, jenž zvláště opilým hostům udílel poslední pomazání.
Nebeský kabaret a Kabaret nicoty zavřely během 2. světové války. Poslední mohykán - Cabaret de l'Enfer zavřel v roce 1952. Naštěstí se ale ze všech tří zachovalo několik fotografií a ty si můžete nyní prohlédnout v galerii.
