Filmové premiéry: Disney, porno a zvířata, jež přebijí ta od “Pottera”

Tip týdne

Noční zvířata

Někdejší módní návrhář Tom Ford materiálem rozhodně neplýtvá. Od roku 2009, kdy dostal svět na kolena nebývale zralým režijním debutem Single Man, nenatočil žádný celovečerní film. Dlouhé čekání se ovšem zhodnotilo. Noční zvířata vyznívají nejen důmyslněji, ale hlavně uvěřitelněji. Příběh se větví na dvě linie, reálnou a fiktivní. A ač divák většinou podvědomě tíhne k tomu, co mu připomíná vlastní zkušenost, ve Zvířatech jej strhne překvapivě hlavně rovina smyšlená. Ta nese podobu románu, jenž hlavní hrdince, úspěšné galeristce  Susan (Amy Adamsová), pošle zneuznaný exmanžel (Jake Gylenhaal). Ford oba světy rafinovaně odlišil i po formální stránce - zatímco “skutečnost” podává odosobněně, v intencích Susanina mondénního života mezi drahými obrazy a prázdnými konverzačními frázemi, “fikce” z texaské pouště je doslova prach, pot a krev. Hodně krve. Jediná noc, kdy Susan knihu rozehraje ve své hlavě, bohatě stačí na divácké vzrušení, napětí a hlavně onen vzácný druh znepokojení, jež vydrží i po závěrečných titulcích.

75%

Propadák týdne:

Frankofonie

Aby nevznikla mýlka: tento týden propadák v pravém smyslu slova nemá. Má jenom filmy silné, průměrné a slabé. Do posledně jmenované kategorie se trochu nečekaně dostal klasik Alexandr Sokurov. V dokumentárním eseji Frankofonie jako by se až příliš upnul k touze sdělit nesdělitelné a zapomněl, na jak vzácném místě se to vlastně nachází. Teoreticky se měl věnovat Louvru, snaha zopakovat princip Ruské archy, v jediném záběru nasnímané procházce Ermitáží a politickou historií, ovšem tentokráte selhala. Namísto rafinovaného oblouku propojujícího umění a věci veřejné je Frankofonie jen jedním dlouhým nudným zmatkem. Honí-li vás mlsná na klasiku, raději si zopakujte Passerovo Intimní osvětlení. Vrátilo se do kin a na rozdíl od Sokurova je pořád v plné síle.

45%

Další premiéry

Odvážná Vaiana: Legenda o konci světa

Přiznávám, že už se ve všech těch princeznovských etnobájích od Disneyho pomalu přestávám orientovat. Mohou se odehrávat na opačných koncích světa, a stejně vypadají zaměnitelně. Jako třeba Moana, kráska z Tahiti (škoda že ne z Itálie, kde kvůli stejnojmenné pornohvězdě Moanu přejmenovali na Vaianu). Zase emancipovaná hrdinka, znovu domorodé rituály. Opět sterilně dokonalá malebnost, byť ta tahitská v lezavém podzimu alespoň zahřeje. Odvážná Vaiana zkrátka neurazí ani nenadchne, což rodičům s dětmi o adventu zjevně může stačit. Ostatním budiž útěchou, že alespoň předfilm Vnitřní záležitosti, krátkometrážní snímek nominovaný na Oscara, nezapomíná, jak báječná věc je originalita.

55%