Steven Lee Myers se ptá: Kde se vzal ruský car Putin?
Jak se zrodil ruský car? Na tuhle otázku v životopisné knize Nový car: Vzestup a vláda Vladimira Putina (která před prázdninami vyšla v nakladatelství Argo) podrobně a zasvěceně odpovídá americký investigativní novinář Steven Lee Myers.
Z nijak úspěšného mladého rozvědčíka, kterého jeho mateřská agentura zaparkovala do vcelku nezajímavé destinace ve Východním Německu, tou dobou poměrně nudné díry jménem Drážďany (i v Endéer přezdívané Údolí dutých hlav; v údolí Labe nebylo možné přijímat západoněmecké televizní programy), se stal jedním z nejmocnějších mužů planety. Ve svých rukou shromáždil ohromnou moc a jeho pozice je, zdá se, neotřesitelná. Jak je to možné?
Steven Lee Myers byl sedm let zpravodajem listu The New York Times v Rusku, takže měl dost příležitostí mapovat situaci přímo na místě. Rozhodně nezahálel. Ve své knize na pěti stech stranách podrobně a pečlivě rekonstruuje Putinovu cestu k moci. Bez zbytečných emocí vypráví Putinův zprvu banální příběh nikterak výjimečného chlapce, který se rád pral v tělocvičně i v ulicích, studoval práva a romanticky snil o své budoucnosti u rozvědky.
Vlastnost, která Vladimíra Vladimiroviče od začátku zdobila, byla loajalita. Měl-li nějakou ambici, nedal ji nikdy znát. Pokorně sloužil jako rozvědčík, potom na Lenigradské/Petrohradské radnici, pak Jelcinovi v Kremlu. V počátcích jeho kariéry nepostřehneme touhu stát se vládcem, spíše jen šikovnost, přizpůsobivost i talent být nenápadným, ale nepostradatelným.
Dokonce i když se Jelcin rozhodl Putina instalovat do funkce prezidenta Ruské federace, byla jeho prohlášení poměrně sympatická a nadějná. Demokracie, právní stát, cesta do civilizovaného světa… Kde sakra nastal ten zlom? Kdy se rozhodl, že se stane alfasamcem? Kdy se začaly kolem jeho cesty hromadit mrtvoly, kdy se začal nechávat fotografovat v tak směšných situacích, které jsou k popukání kdekoli mimo Rusko? Kdy se rozhodl stát carem?
Steven Lee Myers na tyto otázky neodpovídá přímo, jen vypráví. Událost za událostí, situaci za situací... Čtenář si může domýšlet, že se to stalo ve chvíli, kdy Putin pochopil, že mu to projde a že je to tak vlastně nejjednoduší. Ve chvíli, kdy ovládl všechny mocenské struktury. Ve chvíli, kdy zjistil, že není třeba bojovat o volební vítězství, ale stačí se prostě nechat zvolit.
Pro nás, kteří žijeme v maličké zemičce ve středu Evropy, je dobré číst podobné knihy. Nejenže nám umožní pochopit mechanismy fungování moci na Východě, ale také si uvědomíme rozdíl v proporcích. Rusko zabírá velkou část ohromného kontinentu. Vnucuje se jistě i kacířská myšlenka, že v Rusku se asi ani jinak vládnout nedá a že to Putin vlastně dělá jediným možným způsobem. (Ne, tohle neznamená, že Putin je gentleman!) Potom se ovšem zastydíme: Tohle přeci není možné! Ne na začátku třetího tisíciletí!
Jenže je.
Jak píše Steven Lee Myers na konci své knihy: Putinova vláda, o nic méně trvalá, než byla před tím neodvratitelná, se nyní zdá být nezadržitelnou.
Další prezidentské volby v Rusku budou v roce 2018.
