Šéf letectva Karel Janoušek, jediný československý maršál, a jeho pohnuté osudy
Brněnské nakladatelství JOTA obohatilo předvánoční knižní trh již druhým vydáním publikace (bohatě vybavené dokumentačním a obrazovým materiálem) známého leteckého historika Jiřího Rajlicha Karel Janoušek, jediný československý maršál. Ano, je to k nevíře, ale za druhé světové války to RNDr. Karel Janoušek (1893–1971) dotáhl na leteckého maršála britského Královského letectva (RAF). O to strmější byl jeho poúnorový pád.
Autor je znám pečlivým studiem archívních materiálů, jež neopomíjí okořenit zajímavostmi ze života dané osobnosti, a ani tentokrát nezůstal nic dlužen své pověsti. Janouškův strhující, velkolepý a zároveň svou neuvěřitelností tragický životní příběh mapuje do detailů. Od jeho raného mládí a studií přes službu v rakousko-uherské armádě coby obyčejný pěšák, následné působení v legiích a v nově vzniklé československé armádě až po metu nejvyšší: post vrcholného představitele našeho letectva ve Spojeném království.
Tady je nezbytné učinit malou poznámku. Zatímco osudy našich letců, zejména pak stíhacích es, jsou zájemcům o historii druhé světové války a druhého československého odboje vůbec už dostatečně známy a nelze si stěžovat na nedostatek odborné literatury, Janoušek, ač hodnostně zdaleka nejvyšší, zůstával po léta tak trochu ve stínu hlubšího zájmu.
Vždy se totiž věnoval spíše řídící a organizátorské práci, zatímco širší veřejnost hltala hrdinské činy „báječných mužů na létajících strojích“, oslňovala ji vzdušná vítězství Karla Kuttelwaschera, Josefa Františka a dalších elitních aviatiků. Janouškova činnost sice neobnášela nebezpečí, jimž byli vystaveni frontoví piloti, ale není spravedlivé ji jakkoli bagatelizovat. Pro výstavbu našeho letectva v Británii totiž vykonal hodně. Britové mu tak vysokou hodnost neudělili z politických důvodů jako pouhé kancelářské kryse, ale právě jako výraz uznání za vykonanou práci.
Dnes už je všeobecně známo, jak po únoru 1948 nejen letci, ale i ostatní vojáci ze západní a leckdy i východní fronty dopadli. V lepším případě je čekal vyhazov z armády a přeřazení na podřadnou práci. Letecký maršál RAF a degradovaný divizní generál československé armády si pohár hořkosti vypil až do dna.
V osvobozeném Československu ho napřed odsunuli na vedlejší kolej, pak ho poslali na „zdravotní“ dovolenou, poté do obávaného hradčanského „domečku“ a potom si prošel celou škálou věznic od Pankráce přes Bory, Opavu, Leopoldov a Ruzyň. Jediný československý maršál strávil ve vězení dlouhých dvanáct let a na svobodu se dostal teprve v květnu 1960 na základě amnestie prezidenta Antonína Novotného.
O očištění svého jména musel dlouho bojovat. Po propuštění z kriminálu ovšem zpočátku bojoval o holou existenci. O to dojemnější je, jakých poct se mu dostalo v Británii, kam ho režim velkoryse pustil na oslavy 25. výročí bitvy o Británii. Inu, cesty osudu jsou věru nevyzpytatelné.
