Epidemie retra: Pionýři a roboti referují o československé socialistické vizuální kultuře
Je to takový ošklivý a skoro bych řekla zlý, zlý – nepěkná věc. Jeden (pro)národ ve středu Evropy se nakazil RetroVirem. A nenarážíme jen na fakt, že onu sprostonárodní normalizační muzikocenu vyhráli Karel Gott a Lucie Bílá, ani na skutečnost, že máte v předsíni za rámem zrcadla vetknuté vstupenky ze všech tří letošních pražských retrovýstav.
Vidíme vám až do žaludků: nakoupili jste během retrotýdnu v Lidlu májku, luncheon meat, ovocit, vitacit a nejedlý „nanukáč“ z rostlinného tuku a rozněžnili se v pražské Kotvě během prosince u výstavky s atmosférou Vánoc, jak je mnozí z nás prožívali v 70. a 80. letech minulého století. Retrokostýmy a měkké zimní dárky na dobových figurínách? Lahůdka.
Tou je ostatně i na sklonku loňského roku vydaná odborná publikace vizuálních umělců Pavla Ryšky a Jana Šrámka Pionýři a roboti. Ti roboti z nadpisu v ní sice prakticky nefigurují, ale zato můžeme díky knize zkoumající ze všech stran československou ilustraci a vizuální kulturu období let 1950–1970 znovu zaplakat nad budovatelskou dráhou Ferdy Mravence. Dílo se totiž mimo jiné věnuje, slovem i obrazem, režimní propagandě a ukazuje, jak druhdy mladý a neklidný Sekorův brabenec od svého narození roku 1933 ve službách socialismu zfotrovatěl: „Na konci 40. let se stal uvědomělým občanem, který byl ochotný přispět k převýchově celého společenství. V obrázkovém seriálu podporoval pětiletku, trestal líné brouky nebo experimentoval se speciální výživou obilných klíčků, aby po vzoru sovětského agronoma Trofima Lysenka stvořil pšenici s mnohonásobně rozvětveným klasem.“
Nestačilo ovšem, že vygumovali mozek Ferdovi. Ta kniha střízlivě a bez dnes všudypřítomné ostalgie vzpomíná na doby, kdy i děti musely číst politické zpravodajství. Čtenáři Mateřídoušky 50. let byli nejspíš vděční za to, že generalissimus Stalin byl v jejich časopise jen na fotce a neudělali z něj vystřihovánku. Dost na tom, že se abonentům magazínu Mladý technik roku 1949 dostalo podrobného návodu na stavbu funkčního filmového projektoru, přičemž si museli doma na koleně stlouci například i elektromotor.
Publikace vzpomíná dob, kdy i humor musel být vzdělávací (nikoli tedy především zábavný, jak by jeden čekal) a kdy se normalizovaly mj. sexuální polohy. Tady představivost nechte vypnutou – popis a ilustrace „polohy odvrácené v kleče u lůžka“ sexy rozhodně nejsou.
Skuteční „kulturníci“ mezi námi, abychom použili krásný výraz někdejšího ministra kultury Václava Kopeckého, si rádi připomenou pravěké techniky retuše, díky nimž mohla být z legendárního snímku řečnícího Klementa Gottwalda roku 1952 odstraněna persona non grata, popravený ministr zahraničí Vlado Clementis. Nebo jak se karikaturisté v téže době vyřádili na nechvalně proslulém praotci imigrantovi, americkém broukovi: chudinka mandelinka bramborová od vtipníků schytala pár hvězdiček mezi všechny ty pruhy a rázem z ní byla na stránkách Dikobrazu i Ruďasu vlajka hnusných imperialistů...
Jak bylo řečeno prve, knížka je odborná a ilustrací v ní věru není mnoho. Ale než Michal Petrov v říjnu 2017 vydá třetí díl svého Retra a než přijde další retrotýden v supermarketu, co nám tu od roku 2002 nelegálně vykácel stovku stromů včetně těch chráněných, dozvědí se z ní retrofilové, jak se v Ohníčku kalila ocel a jak kdysi vypadaly slabikáře, comics, sci-fi a hospodářská propagace. Třeba se komunisté díky publikaci poučí ze svých někdejších propagandistických úspěchů a při příštích krajských volbách neztratí přes polovinu mandátů, jak se to neschopným rudochům povedlo letos.
