První díl seriálu Bohéma: Čeští herečtí bardi těsně po Mnichovu. Tohle se ČT povedlo
Šestidílná Bohéma režiséra Roberta Sedláčka ukazuje zář a strhává svatozář českého filmového plátna v období 1938–1953. Je plnokrevnější než předešlé České století; když už nic jiného, skvělí herci tu hrají skvělé herce.
Mají charisma, talent a říká se jim „mistři“. Bouřlivák Zdeněk Štěpánek (Michal Dlouhý), elegán Oldřich Nový (Saša Rašilov) a velké dítě Vlasta Burian (Vladimír Javorský) jsou hlavními hrdiny Sedláčkovy Bohémy, jež by mohla nést podtitul: „Nebyli to takoví velikáni, jaké z nich pak stříbrné plátno udělalo.“
První díl cyklu České televize teprve naznačuje, co všechno se stane se „svědomím národa“, které známe z filmů pro pamětníky. Na jedné straně totiž zachránili českou kulturu a identitu, na druhou se jednoznačně namočili. Namočili se pod moudrou a pragmatickou taktovkou předsedy barrandovských ateliérů Miloše Havla (Jaroslav Plesl), jenž zatím působí jako postava nejchytřejší a nejklidnější, hledající smysluplný kompromis. „Když jim Barrandov neprodám, pak si ho ovšem vezmou sami — a mě pošlou do koncentráku. A české filmy stejně žádné nebudou,“ uvažuje Havel o smlouvě s ďáblem, kterou vzápětí podepíše – prodá Němcům svoje studio výměnou za možnost natáčet v něm české filmy.
A právě oscilace mezi vinou a nevinou, mezi tím, jak se slavní často intuitivně rozhodovali a jak se rozhodovat mohli nebo měli, je na místy prkenně a studeně vyprávěné Bohémě to nejzajímavější; Oldřich Nový se se svou manželkou, Alicí Novou (za svobodna Wienerovou), vůbec neuvažuje rozvést, zatímco komik a principál Vlasta Burian dává ještě před válkou velké interview fašistickému plátku Vlajka, aniž by přesně chápal, proč je to špatně…
Bohéma ale nesoudí, spíš edukativně popisuje soukromá dramata. Na scénu například vstupuje německý „protektor“ Barrandova Wilhelm Söhnel. „Zasloužíte si pořádný rozpočet i honorář, strašně vás tu podceňují, berou vás na hůl,“ říká při návštěvě u bazénu Vlastovi Burianovi, kterému nese darem anglickou tenisovou raketu...
Zbytečnou zdržovačkou se zatím zdá jen postava Arnošta Žáka (Ondřej Pavelka) a jeho časová rovina vyprávění z roku 1968. Fiktivní Žák začíná psát tyhle filmové paměti těsně po vpádu sovětských vojsk do Prahy, protože 30 let, mezi dvěma okupacemi Československa, pracoval u filmu... Divák ale spíš touží vidět, co se tedy bude dít, než pozorovat ztrápenou tvář celkem zbytného vypravěče.
Celý úvodní díl pak končí strojeným, nicméně všeříkajícím proslovem Vladislava Vančury: „Němci jednou odejdou. Ale když přestaneme točit české filmy, už nikdy nenavážeme – je to přece poslání.“
Scenáristka cyklu Tereza Brdečková a režisér Robert Sedláček, kteří už chystají pokračování cyklu (o bohémských filmařích do roku 1970), uvedli na scénu taky lehce matoucí, protože fiktivní postavu mladé filmové hvězdy z pražské německé komunity Lili Krallové (Judith Bardos, inspirovaná Natašou Gollovou) a další skutečné osobnosti: Pavel Batěk hraje Otakara Vávru, David Novotný Jaroslava Marvana a tak dále. Další díl bude na ČT1 příští neděli. Těšíme se.
