Komiksová modrovlasá holčička Hilda se vrací!
Hilda je přemoudřelá holčička odkudsi od trolů. Tedy ze Skandinávie. A protože život na venkově kdesi na dalekém severu zvládala až překvapivě dobře, přesunul ji Luke Pearson, scenárista a kreslíř v jedné osobě, do města Trolbergu. Tady se malá hrdinka tak dobře nevyzná a jednoduše ztrácí glanc. Ale ani to jí nebrání v tom, aby zažívala skvělá dobrodružství.
Když vyšla v dubnu loňského roku první Hilda (s dobrodružstvími Hilda a troll a Hilda a půlnoční obr), podařilo se nakladatelství Paseka vzbudit menší, ale o to upřímnější hildománii. Pearsonův komiks totiž skvěle funguje nejen na děti, ale taky na hipstery všeho druhu (on tedy funguje i na všechny ostatní, ale to je tajemství). Hilda byla najednou všude, protože roztomilých a zároveň dobrých knížek pro děti zase tolik není. Navíc jde o knihu chytrou a ještě k tomu o komiks. Tak silná kombinace musela nutně uspět i na českém trhu.
Pro shrnutí – Hilda v prvních dvou příbězích (v češtině obsahuje jedna kniha dva díly) žila s maminkou v magické divočině. Autorova imaginace v kombinaci se severskou mytologií vytvořila dokonalé prostředí pro dobrodružství i pro to, aby se do něj zamilovali čtenáři. Trollové, skřítci, podivní tvorové… Až se chce vykřiknout: Ach kde jen jsi, krajino našeho dětství!?
Proto je Pearsonův krok v druhé, v prosinci vydané knize s příběhy Hilda a Ptačí slavnost a Hilda a černý pes poněkud překvapivý – Hilda s maminkou se přestěhovaly do města. Nejde o žádné velkoměsto, Trolberg je malý, ale pořád je to město a ze svého prostředí vytržená Hilda působí dost nejistě. Zatímco v předchozích dvou příbězích měla dění celkem pevně v rukou, nyní musí improvizovat a moc jí to nejde. Ve městě se záhy ztratí a cestu se snaží nalézt za pomoci mluvícího havrana, jenž zapomněl, kterak se létá.
Vzhledem k tomu, že jde o Hildu, je jasné, že rozuzlení bude velkolepé, ale i přesto se čtenář neubrání pocitu, že na venkově bylo tak nějak lépe. Zlepší to snad o fous či dva druhý příběh, v němž přihlásí maminka Hildu do skautu, ale ta namísto lovení bobříků raději pátrá po velkém černém psu a po důvodu, proč je najednou Trolberg plný domácích skřítků toho času bez domova. Pochopitelně se jí podaří vyřešit vše, co je třeba. Protože jde o Hildu, která má talent nachomýtnout se k nejpodivnějším událostem široko daleko.
Druhá kniha, tedy příběh tři a čtyři, jsou v budování světa přesto krokem zpátky. Autor zřejmě cítil potřebu posunout děj někam dál, ale vytrhávat hlavní hrdinku z jejího přirozeného prostředí ještě ani zdaleka nebylo zapotřebí, protože krajina severského dětství fungovala naprosto dokonale svou jedinečností a odlišností od jakékoli jiné evropské poetiky. Město zůstává vždy městem a nezachrání je ani pár krajových festivalů.
Ale i přes tento poněkud násilný zvrat – to, že někomu na konci předchozího dílu obr rozšlápne dům, ještě rozhodně nemusí znamenat důvod ke stěhování – jde pořád o komiks k sežrání. Pearson svou hrdinku evidentně nade vše miluje a psaní jejích příběhů je pro něj srdeční záležitostí. Radost z tvorby dýchá z každé stránky, a tak mu nakonec odpustíte i to, že ačkoli jste toužili po hlubokých severských lesích, ocitnete se ve zdí ohraničené oboře. K dobrému dojmu pomáhá i znovu skvělý překlad Martiny Knápkové a pečlivá výprava celé publikace. Hilda zkrátka jede.
