Oscarová Skrytá čísla, film stvořený politickou korektností, je překvapivě poutavý a poučný
Když se podíváme na letošní nominace na Oscary (s výjimkou přesládlého muzikálu La La Land), vidíme, že ruce sluníčkářů pevně svírají i Americkou akademii filmového umění a věd. Filmy se sociální tématikou, o rasové segregaci v USA či uprchlické krizi (v dokumentární sekci) na nás vykukují ze všech stran. Ale i pseudointelektuální politická korektnost dokáže někdy zplodit dílo zajímavé a poučné. Takovým jsou Skrytá čísla (Hidden Figures) newyorského režiséra Theodore Melfiho.
Na rozdíl od nekonečně upovídaného a na všechno si pořád stěžujícího filmu Fences (režie a hlavní role Denzel Washington), který také řeší problémy amerických černochů a také je nominován na Oscara za nejlepší film, jsou Skrytá čísla pohodovým zážitkem. I když se rovněž jedná o vážnou otázku někdejší odporné rasové segregace, která na některých místech vydržela Spojeným státům až do poloviny 60. let.
Melfi šel na to z úplně jiné strany, než Washington, který se nedá ve své roli ve Fences vydržet. Musíte ho v podstatě vypnout, pokud nechcete, aby vám při sledování filmu praskla hlava. Skrytá čísla jsou přes určité komediální prvky přesto silnou výpovědí o velkém společenském dramatu.
Zatímco Fences se snaží diváky přesvědčit o problémech a ústrcích amerických černochů s nesnesitelnou naléhavostí, která může až odrazovat, tak Skrytá čísla je rozkrývají v jednotlivostech, jež jako celek ale působí daleko přesvědčivěji.
Melfi natočil film o třech výjimečně chytrých černoškách (dílo vychází ze skutečných událostí), které v podstatě partyzánským způsobem musely prosadit své nápady a schopnosti v rámci amerického vesmírného programu. Dokázaly to a nemusely u toho „vraždit a křičet“. Dokázaly se prosadit silou své osobnosti.
Příběh odhaluje mnoho zajímavých a velmi poučných věcí, které se na počátku 60. let minulého století v Americe odehrávaly a představuje zajímavé pozadí atraktivních vesmírných závodů s komunistickým Sovětským svazem.
Hlavní hrdinky, které hrají Taraji P. Hensonová, Octavia Spencerová a Janelle Monáeová, jsou ve svých rolích přirozené a divák se s nimi lehce ztotožní. Barva jejich pleti je u toho nepodstatná – nevidíte rasu, ale ženy, které něco skutečně umí. Jistě, některé scény jsou moc romantické až naivní, většinou to ale nevadí. Je to jen vedlejší produkt díla.
I slavný Kevin Costner v hlavní mužské roli je vedle tří černošských hrdinek jen jakousi doplňkovou postavou.
Že postupy Theodore Melfiho zafungovaly, je vidět i z tržeb Skrytých čísel v USA. Film za první čtyři týdny vydělal víc než přeceňovaný La La Land a daleko více než Fences.
Přestože Skrytá čísla odpovídají módním trendům takzvané politické korektnosti, nejsou výplodem vnucované formy jednoho pohledu na složitosti a nepravosti světa. Jsou založeny na mimořádně silných lidských příbězích a ty se většinou prosadí samy. Nepotřebují k tomu žádná nabubřelá slova, předvádění se či politikaření.
