Vyšly paměti Olivera Sackse, světoznámého neurologa, spisovatele, motorkáře, kulturisty, feťáka a gaye z rodiny židovské honorace
„Jsi zvrácený. Kéž by ses byl nikdy nenarodil.“ Kdyby vám tohle řekla vaše máma (lékařka!) jako osmnáctiletému studentovi Oxfordu, který se den předtím ve vší tajnosti svěřil tátovi (lékaři!) s pochybnostmi o své sexualitě, možná byste pak taky strávili pětatřicet let života v celibátu.
A fakt, že homosexualita tehdy, v 50. letech 20. století, byla v Británii trestným činem, nebyl jedinou překážkou v profesním a osobním životě význačného britského, ovšem v New Yorku působícího neurologa Olivera Sackse, jehož zásadní knihy Halucinace, Migréna, Muž, který si pletl manželku s kloboukem a mnohé další znají i čeští čtenáři. Ostatně stejně jako výtečné drama Čas probuzení o lékaři a jeho katatonických pacientech po encefalitidě – tenhle film z roku 1990 s Robertem De Nirem a Robinem Williamsem (a Miroslavem Ondříčkem za kamerou) by bez Sacksovy knihy Probouzení prostě nevznikl.
Sacksova více než třísetstránková autobiografie Život na cestě, kterou ještě před Vánoci vydalo nakladatelství Dybbuk, je jako dělaná pro ty, kteří hltají životopisy a paměti osudem zkoušených velikánů typu Alana Turinga nebo Johna Nashe. Zpočátku je strhujícím vyprávěním o nesmírně chytrých a zajímavých lidech a podrobným, nejintimnějším možným popisem jedné složité životní pouti člověka, který z krunýře konvencí a rutiny unikal k fantastické volnosti – čtenář musí závidět mladému lékaři, který před nástupem do nemocnice v San Francisku najde čas na padesátidenní dobrodružnou jízdu na motorce napříč Spojenými státy.
Ve své druhé půli ovšem kniha ztrácí šťávu a místy sklouzává k pouhému kupení anekdot a výtahů z případových studií. Zahlcen přepisy korespondence se starou tetou, vyčerpán dlouhými odbornými pasážemi popisujícími psychiatrické a neurologické poruchy, utopen v podrobnostech o sousedech a kolezích čtenář náhle chápe, proč měl Sacks takové problémy dokončit předchozí knihy. A snadno věří, že jeho texty mívaly tucet draftů a v koši skončily miliony napsaných slov. Místy kostrbatý překlad pak k požitku z četby rozhodně nepřispívá („,objev´, od něhož jsem očekával, že mě v oboru neuropatologie proslaví a udělá mi jméno, se ukázal být artefaktem“).
Přesto je nutné říct, že takhle inspirativní knihu aby člověk pohledal. Celoživotně psané deníky, které jí byly základem, líčí bláznivé zvraty osudu muže, který dokázal propadnout halucinogenním drogám stejně jako celovíkendovým výletům na motorce, kdy připomínal „nějaké kožené zvíře“ pokryté prachem cest. Byl držitelem kalifornského vzpěračského rekordu stejně jako průkopníkem neurologického výzkumu a jedním z nejoblíbenějších popularizátorů vědy vůbec; léčil tisíce pacientů, ale svému schizofrennímu bratrovi zcela pomoci nedokázal… V téhle knize z roku 2015 vášnivý vypravěč předložil celý svůj pohnutý život – a ani ne půl roku po jejím vydání umírá jako dvaaosmdesátiletý na rakovinu.
(Recenze vyšla v Reflexu č. 7/2017, ve čtvrtek 16. února.)
