Defraudace, podvody, únosy i obchod s myším masem: Anča a Pepík souborně!
Nebýt Anči a Pepíka, neměl by dnes asi český komiks svou první dámu – Lucii Lomovou. Právě na nich se doslova a do písmene vyučila komiksovému řemeslu a uvádění myších dobrodružství v časopisu Čtyřlístek tak nějak patří k 90. letům minulého století. Není se proto čemu divit, že se Anča a Pepík dočkali souborného vydání (u nakladatelství Práh), jehož třetí díl právě najdete v knihkupectví.
Anča a Pepík jsou skvělou ukázkou cizelování kreslířského autorského rukopisu, který díky soustředění Lucie Lomové na jeden konkrétní titul můžeme velmi dobře sledovat. První příběh dvou myší, které určitě všichni znáte, protože za všechna ta dlouhá léta se tak nějak prohryzaly do obecného povědomí, kreslila Lucie Lomová ještě se sestrou Ivanou a nevyšel ve Čtyřlístku, nýbrž samostatně v nakladatelství Panorama roku 1989. Vývoj je nejlépe vidět na letteringu, který od písma psacího rychle mění na tiskací, jež zakrátko působí téměř jako předpřipravený font.
Od roku 1989 urazili Anča s Pepíkem dlouhou cestu, celé desítky epizod, divadelní představení souboru Buchty a loutky a třeba i televizní animovaný seriál, který právě můžete vidět (tedy zejména vaše děti) na obrazovkách. Anča s Pepíkem jsou dnes dobrou obchodní značkou, na které je vidět, že ji autorka budovala s neobyčejnou pílí a láskou.
A přitom začátky určitě nebyly jednoduché. Seriál se dramaturgicky dost lišil od všeho, co do té doby ve Čtyřlístku vycházelo, a to jak obrazově, tak stavbou příběhů. Autorka přišla s vlastním myším světem, který byl vizuálně dost retro, a ubezpečujeme vás, že respondenti Čtyřlístku ve valné většině (cca 99 %) netuší, co byla první republika, ke které Anča s Pepíkem odkazují. Autor článku pochopitelně zažil první příběhy na vlastní kůži a musí přiznat, že je četl až jako úplně poslední a rozhodně je neumí dodnes zpaměti jako mnohé jiné (navíc tou dobou již Čtyřlístku odrůstal).
O to zajímavější je setkání po letech a možnost vnímat jednotlivé epizody v celku. Kriminální případy se ve Čtyřlístku objevovaly běžně, ale Lomová byla – navzdory tomu, že šlo vždy o myši – o dost realističtější. Detektivka jako taková je autorce blízká dlouhodobě, což je výhodou pro budování zápletky, ale rozhodně ne pro hrdiny. Anča s Pepíkem žijí v zatraceně nebezpečném světě, kde jsou podvody, únosy, obchod s myším masem, defraudace, loupežná přepadení, šikana a mnoho dalších hrůz na denním pořádku. Asi je dobře, že jsou hrdinové myši. Lidské nedospělé exempláře by po pár epizodách skončily na dlouhá léta u psychologa.
Kontrapunkt k příběhům detektivním tvoří ty duchařské a pohádkové. Ty se podobají poetice čtyřlístkových seriálů poněkud více, ale i zde je Lomová svébytnou autorkou s vlastním neotřelým rukopisem. Každopádně postupně vytvořila komplexní autorský svět, jehož působivost netkví v jednotlivých epizodách, ale až v celku, ve kterém vynikne jeho propracovanost. Zábavně působí po všech těch letech drobné detaily jako vyžilý myšák s cigaretou (tu už by dnes určitě neměl) nebo podivný anachronismus mezi staromódním oblékáním Anči s Pepíkem a moderním zjevem jejich vlastního bratrance…
Ale o to tu nejde. Anča a Pepík dnes neodmyslitelně patří mezi podstatné stavební kameny českého komiksového dění, a proto je dobře, že se dočkali souborného vydání (již druhého, ale původní v nakladatelství Academia se nedočkalo zdárného završení). O tom, že mají myší příběhy co říci i dnešním dětem, svědčí právě televizní seriál a další průniky obou protagonistů ven z komiksového světa. Nové příběhy už sice nevznikají, ale komiksy Lucie Lomové určitě zasluhují výjimečnou pozornost – autorka dávno překročila stín dětského komiksového časopisu a dočkala se uznání třeba i ve Francii.
