Zahodila kariéru v televizi a odjela do světa psát knihy. Ivana Chřibková radí: Když to tam není, tak to tam nehledej
Narodila se ve Štěpánkovicích na Opavsku. Pracovala jako novinářka v Opavě i Ostravě. Po několika charitativních projektech se rozhodla přestěhovat do Prahy, kde dostala místo v televizi Nova. Po deseti letech kariéry v médiích se rozhodla vše přerušit a změnit svůj uspěchaný život. Přestěhovala se do španělské Andalusie, kde napsala svou první knihu. Pak vyrazila do Anglie, a tam dokončila tu druhou. Jmenuje se Když to tam není, tak to tam nehledej a pár úryvků najdete v článku.
Autorka knihy Suchý hadr na dně mořském, Ivana Chřibková, pokračuje ve vypravování příběhů a životních kotrmelcích s pořádnou dávkou sebeironie a humoru, na stránkách své nové knihy: Když to tam není, tak to tam nehledej.
Po roce a půl tak navazuje na svou prvotinu, která měla na českém trhu velký úspěch jak u čtenářů, tak kritiků, i přes to, že byla Ivana jako spisovatelka ještě zcela neznámá. Kniha vychází v nakladatelství Bookmedia. Má 208 stran a stojí 249 Kč.
Ukázka z knihy:
„Přemýšlím, která část kocoviny je horší, jestli ta morální, nebo ta fyzická. Přišla jsem na to, že nejhorší je kombinace obojího… Snědla jsem česnekovou polívku, dvacet deka debrecínky, půl kila tatarky, jednu májku, čtvrtku chleba a kyselé okurky od babičky z Nýmvaldu. Zavařila dvacet sklenic a zapomněla tam dát všechno kromě okurek. Naďa říkala, že v nouzi se nám budou hodit. Vyhlásila jsem třetí listopadovou neděli jako stav nouze.“
„I když to tam není, člověk hledá. A čím víc nenachází, tím urputněji hledá, a často taky lže sám sobě, že našel.“
Hlavní hrdinka Anna – nosí kabát po babičce, spí ve spacáku ve sklepním bytě, jehož výhled z okna nenabízí víc než kotníky kolemjdoucích a psí zadky. V kufru má svetry proti listopadovému chladu, dopisní papír a srolovaný příbor v utěrce. Jako když byla malá a jezdila s rodiči stanovat. Z rodné vesnice do hlavního města přijela proto, aby zjistila, jestli pořád ještě utíká od minulosti, nebo si už plní své vlastní sny.
„To, že pojedu do Prahy a změním svůj život, mě napadlo v pondělí a ve středu jsem už s příborem v utěrce, který byl přibalen přes všechny mé protesty i argumenty, že nejedu do Prahy stanovat, seděla ve vlaku.“
