Život je přenádherně hnusný film aneb Monstrum, proti kterému je vetřelec dětská panenka
Vetřelec to má spočítané. Proti vesmírnému šmejdu z orbitálního hororu Život je to neduživý chabrus, jehož životní šance se rovnají čisté nule.
Pokud by snad někdo přišel s nápadem, že po filmu Vetřelec vs. Predátor si to Vetřelec rozdá s monstrem ze Života, prodělá na tom kalhoty - ten snímek bude trvat přibližně šestnáct vteřin, čímž o vteřinu překoná rekord zápasu, v němž dal Daniel Jiménez káóčko Geraldovi Geierovi za pouhou čtvrtminutu oťukávání v ringu.
Snímek Daniela Espinosy (natočil například Dítě číslo 44) Život má sice podezřele generativní název, představuje ale originálního záporáka, jakého euroamerický divák v kině asi ještě neviděl: záporáka, jehož každá buňka je současně svalová, současně smyslová a současně myslící; záporáka, kterému by se nesmál do obličeje ani Joker na rajském plynu.
Ten zaměnitelný název přitom zapadá do konceptu, který Život rozehrál; „Život“, to je přece název filmu pro náročného diváka; takhle se filmy pro festivalové publikum přece jmenují; vzpomeňme aktuální oscarovou sklizeň snímku Moonlight. Když se něco jmenuje Život, pak to je film, který bude diváctvu sdělovat zásadní pravdy a životě, vesmíru a vůbec, evidentní čekatel na Oscara za snímek roku, zvlášť když v něm hraje absolutní herecká smetánka: Jake Gyllenhaal (Zmizení), Rebecca Fergusonová (Mission Impossible – Národ grázlů), Ryan Reynolds (Deadpool), a to nejsou herci, kteří budou hrát v nějakém vesmírném béčku, ne?
Ale ano! Tohle jsou přesně herci, kteří budou hrát ve vesmírném béčku; jen tady mluvíme o béčku, které stálo fůru peněz, uvidíte v něm minimálně stejně kvalitní scény stavu beztíže jako v Gravitaci… což bylo, mimochodem, úplně stejné vesmírné béčko. Marketingová kampaň Života - na rozdíl od té gravitační - ale neudělala tu chybu, aby se kdy tvářila jako něco jiného; stejně jako Gravitace není a nikdy neměla být novou Vesmírnou odyseou (ale spíš filmovou adaptací hry Frogger, v níž se místo klád na řece přeskakuje z jedné orbitální sondy na druhou), tak je Život novou instancí vesmírného hororu, jakým byl už Horizont události (nebo, když už jsem u těch počítačových her, Deadspace). To, že má Rebecca Fergusonová nominaci na Zlatý Glóbus, vůbec neznamená, že z ní nemůže být špičková hororová „scream queen“.
Film Život je čistokrevná (byť se ta krev občas ve stavu beztíže mísí s kusy tkáně), cynická, nekompromisní, škodolibá, od hlavy až po patu zlá popcornová zábava, která se vrací k nejohavnějším činům Freddyho Kruegera z Noční můry v Elm Street či Jasona Vorheese z Pátku 13. Kosmonauti Mezinárodní vesmírné stanice tady nejsou proto, aby v laboratořích podnikali sofistikovaný výzkum, ale od toho, aby sváděli bezvýchodný boj na život a ohavnou smrt s chodícím marťanským mlýnkem na maso; a čas od času se u toho zastaví, aby pronesli nějaký velkodušný nesmysl, který z nich v našich očích dělá lidi (což se děje pochopitelně jen proto, aby nám jich bylo o něco víc líto poté, co si nějakým svým hrdinským činem nalepí na záda obrovský nápis ZABIJ MĚ).
Je načase si přiznat, že tohle je přesně to, co v kině chceme. Život patří ke snímkům, které člověku dávají přesně ten slizský hnus, který od nich očekává, a nezatěžují ho tím, aby chtěly k životu probudit jeho okoralé city či rezignovanou psyché. Je to film, který funguje na principu starého dobrého „shock and awe“, šoku a úžasu: viscerální zábava, která chce ohromit, vyděsit a znechutit – a to přesně v tomhle pořadí a s co nejvyšším rozpočtem. Mezi mechanicky ubíhajícími filmovými políčky razí koncept, že kino není místem, kam se chodí přemýšlet a kontemplovat, ale temná sluj, v níž se můžeme jako sadistické zrůdy rochnit v utrpení hrdinů na obří tapiserii filmového plátna.
Stephen King kdysi pravil, že člověk by měl čas od času předhodit svým vnitřním běsům řádně prorostlou krvavou flákotu; protože pokud budeme své běsy krmit jen dietními preclíky a veganskými polívkami, hrozí nám, že běsy si dříve nebo později zajdou pro baštu ven.
Dost bylo laskavých komedií. Dost bylo niterných autorských sdělení v celuloidové formě. Život vrací do kin hnusnou zábavnost hrůzy... vrací do nich život.
Hodnocení: 80 %
