Zadrátované vzpomínky Františka Jelínka, vězně z koncentračního tábora
Vltavskotýnské nakladatelství Nová Forma loni vydalo zajímavou knihu bývalého vězně koncentračního tábora Františka Jelínka Dora - Zadrátované myšlenky a vzpomínky. Z Jelínkových původních pamětí ji upravil Jiří Nedas, který se zároveň ujal i jazykové korektury.
Hned úvodem je třeba poznamenat, že v široké síti německých koncentračních táborů zůstává Dora pro veřejnost nezabývající se hlouběji touto problematikou poněkud neznámá, zcela ve stínu vyhlazovacích lágrů, jako byly Osvětim či Majdanek, nebo táborů bezprostředně spjatých s naším územím, k nimž patřil například Terezín. To ovšem nikterak nesnižuje její význam. V Doře se totiž vyráběly zbraně odplaty třetí říše – balistické rakety V2 (někde psáno též V-2) konstruktéra Wernhera von Brauna, majícího v budoucnu lví podíl na úspěšném americkém dobývání vesmíru. Kdyby se rakety podařilo vyrobit ve větším množství a nasadit dříve, nelze vyloučit, že by mohly zásadním způsobem zvrátit chod druhé světové války. I jejich poměrně omezené nasazení v době, kdy již nacistické Německo prohrávalo na všech frontách, totiž napáchalo obrovské škody a vyžádalo si tisícové oběti.
František Jelínek náležel k těm statečným Čechům (ano, navzdory prosazujícím se blábolům o tom, že jsme relativně málo trpěli a div ne co Čech, to kolaborant, se našlo mnoho odvážných lidí), kteří riskovali vlastní život, aby Hitlerovy Vergeltungswaffen (zbraně odplaty) nenapáchaly ještě mnohem větší škody.
Knihu tvoří dva díly. První obsahuje vzpomínky a myšlenky psané mimo tábory tak, jak utkvěly Jelínkovi v paměti, kdežto v druhém dílu jsou úvahy psané přímo v koncentráku Mittelbau-Dora. Pro větší působivost publikaci doprovázejí otřesné fotografie zubožených, na kost vyhublých vězňů.
Za šťastný počin je nutno označit obohacení titulu rozsáhlými přílohami a dokumenty tvořícími jeho podstatnou část. Zde je však nezbytné učinit kritickou připomínku. Statistiky nasazení bezpilotních letounových střel V1 a mnohem dokonalejších, a tudíž obávanějších a vražednějších balistických raket V2 jsou zajímavé a v pořádku stejně jako údaje o jejich parametrech. Totéž však bohužel nelze tvrdit o pasáži Matematika utrpení, věnované počtu obětí druhé světové války v jednotlivých zemích. Autor totiž zjevně vychází ze zastaralých a dávno revidovaných údajů.
Sovětský svaz neztratil dvacet miliónů mrtvých, ale 26,6 miliónu (někteří badatelé uvádějí ještě mnohem vyšší čísla). Formulace „válku nejvíce odnesli Poláci, padla téměř čtvrtina z každého tisíce“ je naprosto mylná, neboť většinu polských ztrát tvořili civilisté, především Židé, zahynulí v koncentračních táborech a věznicích (o padlých hovoříme v případě vojáků usmrcených bezprostředně v boji; zemřelí v plynových komorách, vysílením a hladem nejsou padlí). Ztráty Austrálie nečinily 12 000 mrtvých, ale podle oficiálních údajů 39 685 vojáků plus 735 civilistů. Podhodnocené jsou rovněž ztráty Jihoafrické unie. Nedosáhly 6000 zahynulých (číslo 6840 padlých zveřejnil deník Times krátce po válce, 30. listopadu 1945), ale podle výroční zprávy Komise Společenství pro válečné hroby (CWGC) pro léta 2009–2010 11 903, tedy skoro dvakrát víc.
Nicméně přes tyto dílčí nedostatky (ani interpunkce není silnou stránkou tohoto titulu) Dora zájemcům o toto temné období historie obzory rozšíří.
