Nový komiks: Orgán boží spravedlnosti Punisher a orgány létající vzduchem
Superhrdinové Marvelu se mají skvěle. Ti velkoformátoví mají obří blockbustery v kinech, ti „druhořadí“ zvesela řádí na Netflixu, kde je díky seriálovým formátům podstatně víc času udělat z nich celkem fajn obyčejné lidi, kteří se o svoje superschopnosti nikoho neprosili. Tahle civilní linka byla v komiksech v módě asi tak před deseti lety. Komiksy z té doby ještě stále vycházejí poprvé česky. Dnes se podíváme na jednoho z nejlepších Punisherů té éry.
Frank Castle. Bývalý voják, kterému při pikniku v parku zmasakrovala rodinu mafie. Taky rodinná záležitost, jen to setkání nebylo přátelské a Frankova rodina byla přímo mezi diskutujícími stranami. Smůla. Frank to jako jediný přežil. A rozhodl se, že se pomstí. Ale to už je dávno. Za tu dobu se stal (anti)hrdinou Marvelu s jedním z největších počtů zabitých nepřátel. Dobře se zapsal v druhé řadě netflixího seriálu Daredevil.
Jeho seriálovou podobu velmi ovlivnila komiksová řada Punisher Max, jejíž devátý příběh (vlastně desátý, počítáme-li i „nultou“ knihu, čtyři punisherovské speciály Od kolébky do hrobu) s názvem Dlouhá chladná tma právě vydalo nakladatelství BB/art, které tímto postupně dokončuje rozvydávané komiksové řady. A zrovna Punisher, který sice patří do superhrdinského vesmíru, ale žádnou nadpřirozenou schopností nevládne, si to rozhodně zaslouží.
Celá tahle řada dělá, že pláštěnkáři prostě neexistují. Franka stejně nikdy neměli rádi, tak co by mu lezli do jeho komiksu? A je to dobře. Punisher si vystačí s mafiány, teroristy, obchodníky s bílým masem a jinou svoločí. Bez ideálů pláštěnkářů je to celé tak nějak reálnější a Frank může dělat, co umí nejlíp, aniž by mu do toho někdo žvanil. A co že to umí? Jak jméno napovídá – trestat.
Likvidovat padouchy mu vždycky moc šlo. Stoprocentní výkonnost. Tedy to jsme si mysleli až do deváté Ennisovy knihy, která je jakýmsi vyvrcholením a rozloučením s hrdinou. Ukáže se, že jednoho protivníka, jistého psychopata jménem Barracuda, Punisher definitivně ztrestat nezvládl (Barracuda, 2012). Taky se ukáže, že sex se ženskýma přináší spoustu problémů, které vás dřív nebo později doběhnou. A problémy můžou znamenat i kamarádi (i když vám jich moc nezbylo).
Není nutné číst příběhy, z nichž vychází základní situace Dlouhé chladné tmy, napsané komiksovou legendou Garthem Ennisem (Hitman, Preacher). Ve zkratce: jednoho magora prostě měli sežrat žraloci, ale neudělali to. K smůle Franka Castla. Tenhle magor se teď vrátí pomstít. A celé to připomíná tu pohádku s chlapíkem, co klidně dá kouzelnému skřetovi něco, o čem neví, že to má. Jenže Frank nikomu nic nedal, Barracuda si tuhle záhadnou položku obstaral sám a starý válečný pes Punisher najednou hraje o daleko vyšší sázku, než je jeho vlastní život.
Inu, nelíbí se mu to. Nelíbí se mu ani Barracudovo zacházení. Těžká zranění jsou v tomhle komiksu Punisherovým denním chlebem, ale tentokrát to bude opravdu… maso. Výbuchy a spršky krve na vás budou vyskakovat každých pár stránek, pro děti to rozhodně není. Arnold by zamáčkl slzu: na tenhle komiks nemá ani staré dobré Commando. Rčení Oko za oko, zub za zub tu platí doslova. A taky prsty za prsty a žebra za žebra. Pokud jste se s Punisherem Max ještě nesetkali, klidně si devátou knihu pořiďte. Předchozí nutně nepotřebujete (i když si je po přečtění Dlouhé chladné tmy možná dokoupíte) a tahle patří k tomu nejlepšímu z celé řady.
