Miloš Bondy: Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust

Miloš Bondy: Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust Zdroj: Archív, ČTK

Miloš Bondy
Vězeň číslo 99653 - tetování na levé paži Miloše Bondyho. "Všichni vězni v Osvětimi byli označeni takovým vytetovaným číslem. Když s nimi mluvil esesák, museli se mu hlásit svým číslem, nikoliv jménem. Trojúhelník pod číslem označuje Žida. Mnoho lidí přeživších Osvětim si po válce nechalo své vytetované číslo odstranit. Stejně jim ale po něm zůstala na paži jizva. Já si svoje číslo odstranit nenechal, protože se nemám za co stydět."
Miloš Bondy, autor knihy, v durynském Eisenachu po osvobození americkou armádou: "V Eisenachu v Durynsku, kam mě po osvobození odvezli Američané, jsem ukořistil čepičku, kterou nosili v Itálii členové Mussoliniho mládežnické organizace Balilla. Ustřihl jsem té čepičce veliký střapec a nosil ji pak ve volném čase dlouhá léta. Pečetní prsten na mé pravé ruce byl poslední a jedinou památkou na mého tatínka, který před naším transportem do Terezína uschoval u jedněch našich dobrých známých. Mnoho dalších uschovaných cenností mně jiní ,dobří známí´ upřeli."
3 Fotogalerie

Jak Miloš Bondy přežil holocaust: Vyšly skvěle sepsané vzpomínky na koncentrační tábory a pochod smrti

Vít Kremlička

Máte rádi vyprávění rozšafných kmetů o časech jejich mládí a o životě, jak pádil v dál? Kupříkladu vzpomínání MUDr. Bedřicha Placáka Paměti lékaře nebo Kapesního průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu Pavla Tigrida, tedy vzpomínky inteligentní a vtipné na časy válečné a poválečné? Více než třísetstránkové, dvaceti stranami fotografických příloh opatřené memoáry lékaře Miloše Bondyho (*1924) Co odvál dým aneb Jak jsem přežil holokaust patří žánrem, obsahem i kvalitou po bok zmíněných dvou knih.

MUDr. Miloš Bondy své vzpomínky sepsal nejprve v němčině. Od roku 1968, kdy odešel z Československa před sovětskou okupací, žil ve Švýcarsku a rukopis postupně nabízel několika německým nakladatelstvím, která jej více či méně odmítala. Později se rozhodl rukopis přeložit do češtiny a vydat v nějakém nakladatelství českém. Židovská ročenka v roce 2004 publikovala první a poslední kapitolu, jinak nebyl nakladatelský zájem; až nedávno se tohoto vydání ujalo nakladatelství Prostor, čímž se vzpomínky vinohradského rodáka konečně dostávají ke čtenářům.

Podstatnou část Bondyho vyprávění zabírá popis martyria v koncentračních táborech Terezíně, Osvětimi, Sachsenhausenu, Ohrdrufu, ztráty obou rodičů, pochodu smrti, osvobození a návratu do Československa. Milovníci historie ocení fotografické detaily Bondyho vzpomínek jak na rodinu a přátele, tak na Prahu předválečnou, klukovské zážitky a objevy, postřehy a detaily z věznění a nezlomný vtip vypravěčův. Součástí knihy jsou i fotografie z rodinného archivu rodiny Bondyů.

Památce rodinných příbuzných zavražděných v koncentračních táborech dal Miloš Bondy se sestrou Věrou zhotovit kamenný náhrobek na Novém židovském hřbitově v Praze. Kde je rodina – mišpoche, famílie (a že jsou Bondyho synovské strofy rodičům krásné, procítěné!) – tam jsou i vtípky, žertíky, anekdoty. Ani zde čtenář nepřijde zkrátka. Přímo jako pro naučný slovník stvořená definice sionisty: „Sionista je Žid, který za peníze druhého Žida stěhuje třetího Žida do Palestiny!“

Dnes třiadevadesátiletý Miloš Bondy krom toho, že je Žid, je taky Čech a je na to hrdý. O Češích a Česku mluví pěkně, a protože je navíc Pražan jak poleno, jeho historky potěší i zadumané patrioty. Jsem rád, že se ke mně jeho kniha dostala, mohu ji upřímně jenom doporučit!