Herci z oceněného ruského filmu Neláska: Nebojte se, mluvíme naprosto svobodně
Festival v Cannes, jehož jubilejní ročník provázela jedna nestandardní událost za druhou, zakončily i nestandardně rozdělené ceny. Namísto favorizovaného Andreje Zvjaginceva a jeho Nelásky, další z tichých protestů proti ruskému establishmentu, totiž zvítězila břitká společenská satira ze Švédska Čtverec Rubena Ostlunda. S oběma Reflex přímo na místě mluvil, rozhovor se Zvjagincevem, jenž marně přesvědčoval novináře, že ve skutečnosti vůbec netočí filmy o Rusku, vychází v aktuálním čísle.
„Lidé jsou dnes sebestřední všude, to není žádná ruská specialita. Stejně univerzální je i frustrace z toho, že lidské sny o štěstí nelze realizovat, protože jde o hudbu daleké budoucnosti. To, že v honbě za nimi ignorují a přehlížejí všechny blízké, včetně rodiny a dětí, se děje také všem, nejen Rusům. Nemějte klapky na očích,“ rozčiloval se, kdykoli mu někdo tvrdil, že mezi řádky příběhu čte jasnou kritiku ruského totalitarismu.
Režisér, jenž ještě před dvěma lety bez skrupulí přirovnával putinovský systém k feudálnímu zřízení, se dnes zdá být ve svých veřejných soudech mnohem opatrnější. Podobně však reagují i představitelé hlavních rolí v Nelásce, herci Marjana Spivaková a Alexej Rozin. Ti byli v rozhovorech ochotni odpovídat prakticky jen na otázky týkající se uměleckých motivací či ambicí — jakmile přišla řeč na politiku, zmlkli nebo použili vyhýbavou frázi.
Když jsme se jich ptali na důvod, zatvrzele odmítali, že by je k opatrnosti vedl strach z perzekuce. „Mluvíme tu sami za sebe a zcela svobodně,“ zapřísahala se Spivaková s tím, že ji zkrátka jen obtěžuje, když se jí na politiku ptá každý. „Stačí být z Ruska a už se všichni ptají na Putina. To, co jste stvořili či natočili, jako by neexistovalo,“ stěžovala si.
V aktuálním čísle Reflexu přinášíme nejen rozhovor s režisérem Zvjagincevem, ale i velkou reportáž o festivalu v Cannes, jenž se letos nesl ve znamení strachu z teroru a konfliktu mezi Netflixem a tradičními distributory.
