Vietnamský dvojitý agent v románu Sympatizant, který loni dostal Pulitzera, nás vrátí zpátky do Saigonu
Jsou tady, pracují a prosperují, ale jejich země je vzdálená. A není snadné v ní žít… Anotace, která předchází české vydání románu ověnčeného mnoha význačnými cenami včetně té Pulitzerovy, říká, že: v tomto románu sledujeme osudy dvojitého agenta, sloužícího rozvědce socialistického vietnamského státu i tajné službě jihovietnamského režimu, s jejímiž exponenty se po pádu Saigonu vydá do amerického exilu. Bezděčně tak předjímá, že na čtenáře čeká příběh nějakého vietnamského Jamese Bonda.
Čtyřsetstránkový Sympatizant šestačtyřicetiletého prozaika a profesora na prestižní americké univerzitě v Berkeley Vieta Thanha Nguyena ale není jednoduchá střílečka plná mrtvých schránek, svádění krásných žen a útěků po střechách domů. Američan vietnamského původu napsal román o identitě národa, o válce, která postihla celé generace a která traumatizovala všechny, kterých se dotkla. Na střílení, krásné ženy a útěky však také dojde.
Hlavní hrdina, bezejmenný Kapitán sloužící v (posléze poražených) jihovietnamských jednotkách, se dostane do kontingentu, kterému se podaří opustit zemi a emigrovat do Spojených států. Tam pokračuje v práci pro Jih, zároveň je ale angažován socialistickým (a vítězným) Severem, jemuž poskytuje informace o náladách a aktivitách v této americké buňce.
Celé vyprávění je koncipováno jako Kapitánovo doznání, které podává svým soudruhům poté, co se pokusí vrátit do vlasti, a je všechno, jenom ne jednoznačné. Válku i události, které následovaly, Kapitán nahlíží z obou stran konfliktu, třetí stranou je pak pohled americký. Všechno komplikuje Kapitánův původ – je potomkem vietnamské ženy, která byla znásilněna francouzským knězem, takže ho i doma považovali za bastarda.
Dohromady je to pro Evropana celkem chaos. Autor čtenáři rozhodně nic neusnadňuje a neindikuje mu, aby se přiklonil na tu nebo onu stranu, nutí ho ale lámat si hlavu s tím, jak by se v podobné situaci sám zachoval. Argumenty pro oba tábory jsou dostatečně silné a Viet Thanh Nguyen nikomu nestraní.
Válku, která rozdělila Vietnam, si většina z nás dokáže představit jenom těžko; pravděpodobně ji známe hlavně z amerických filmů. Ty často řeší hlavně traumata, která přinesla jejich vojákům. I tento pohled je v Sympatizantovi nahlédnutý z jiného úhlu. V několika velmi bizarních kapitolách se stane Kapitán poradcem režiséra (Francis Ford Coppola? Francis Ford Coppola.), který v Indonésii natáčí film o vietnamské válce a jeho jedinou snahou je, aby byli domorodci vylíčeni alespoň trochu reálně, aby jenom nekřičeli a nesténali, ale aby i mluvili a byli prostě lidmi.
Tato v zásadě jednoduchá a pochopitelná snaha však není docela vyslyšena a vyvrcholí pokusem poradce se zbavit… Tady už se pohybujeme na scéně čisté grotesky, která se však neostýchá být velice krutá – a přesto pro pochopení pohledu z druhé strany asi úplně nejpřesnější. (Nemůže vás nenapadnout, jak by asi tyhle scény vypadaly ve filmu, který by se případně někdo rozhodl na motivy téhle knihy natočit. Třeba nejsme daleko od realizace, Sympatizant má skvělé recenze a všechny ty ceny… A kdyby tedy byl takový film natočen, byl by Viet Thanh Nguyen přizván jako poradce? A přežil by?)
Sympatizanta jsem přečetl na dva nádechy. Pro čtenáře z úplně jiného kulturního prostředí erudovaně otevírá pohled do cizího světa, naznačuje, že svět je mnohem složitější, než se může z pupku Evropy zdát, a zároveň se dotýká části naší reality. Tisíců vietnamských obchodníků, u kterých každý den nakupujeme a kterých bychom se měli ptát nejen na to, za kolik mají dneska brambory.
