Štěpán Mareš slaví pětačtyřicátiny. O čem vyprávěl Zelený Raoul, když byl stejně starý jako jeho kreslíř?
Ten den vidíme pořád tak jasně, jako by se odehrál včera. Dvaadvacetiletý mladík vešel do papíry zaneřáděné kanceláře vinohradské redakce Reflexu a nabídl nám k otištění své kresby. Zjevná inspirace Kájou Saudkem nevadila – ten kluk uměl nakreslit výstižnou karikaturu všech, kteří se v té době pohybovali na české politické scéně. To se nám hodilo. V lednu roku 1995 začal na stránkách Reflexu vycházet Nekonečný příběh České republiky očima ufona.
Střih. V aktuálním vydání vyšel 1154. díl Zeleného Raoula a tomu – kdysi černovlasému – mladíkovi je dvakrát tolik. Což znamená, že se dvanácti patnácti prokresleným okénkům s bublinami věnuje týden co týden přesně polovinu svého života.
První scénáře jsme mu faxovali, dnes je posíláme e-mailem. První díly vozil v trubce autobusák z Třebíče do Prahy, dnes si je posíláme přes Úschovnu.
Na důkaz „proměny světa“ jsme se podívali, o čem byl Zelený Raoul, když byl stejně starý, jako je dnes jeho kreslíř: hlavními hrdiny pětačtyřicátého dílu byli Tereza Pergnerová, Václav Klaus, Josef Zieleniec, Jan Kalvoda a Petr Čermák. Prostě lidé druhohor. Vskutku: jediný, kdo neskončil v řece zapomnění, je jejich kreslíř.
Štěpáne, život plný bublin i bublinek ti přejí tví libretisté Milan Tesař a Dan Hrubý, jakož i celá redakce Reflexu.
