Festivalu Colours of Ostrava se daří, areál Dolních Vítkovic se dotkl svých kapacitních limitů
Dělají to v Ostravě dobře: i když už se místo konání Colours několik let nemění, je to vlastně festival putovní – putuje se různými klimatickými oblastmi, takže zatímco vloni byl deštný prales, letos je to Sahara. Ředitelka festivalu Zlata Holušová mi na mou námitku, jestli by to nešlo nějak zprůměrovat, poradila pro letošní rok toto: v předpovědi počasí se hovoří o teplotách ve stínu (přesně tedy ve dvou metrech), takže jestli jsou pro vás ta čísla vysoká, stínu se vyhýbejte!
Patří se napsat, že počasí letošní návštěvníky neodradilo, už předevčírem oznámili organizátoři, že je vyprodáno a k dispozici je posledních pár jednodenních vstupenek. Masa lidí se přesunuje po areálu přesně podle harmonogramu, který je dán lineUpem, a vmísit se, zkoušet jít jinam nebo třeba úplně proti proudu je téměř nemožné; areál Dolních Vítkovic se dotkl svých limitů.
Letos přišly i problémy, které návštěvníkům prodloužily čekání u vstupu, neboť jsou všichni (z bezpečnostních důvodů) vybaveni čipem (takové lidské EET) a jsou počítáni cestou tam a zase zpátky. Sluší se napsat, že to zatím všichni berou s klidem a humorem (a velký bratr slaví).
Středeční program byl, jak se na Colours patří, pestrý, a tak zatímco slovenský BalkanAnsambel třeba zazpíval lidovku Ej Macejko tak, jak by ji zahráli v rumunských horách, jejich krajan Billy Barman ukázal, jaká se na Slovensku dělá polpina.
První na hlavní stagei se představila Britka Birdy s kapelou, a i když neudělala takový dojem jako vloni písničkářka Aurora, byl to dobrý start. A rozhodně překvapila všechny, kteří si ji poslechli na nahrávkách na Youtube. Tam působí étericky, z pódia měl její hlas mnohem větší sílu a důraz. Klidně by si mohla zazpívat v nějakém pubu.
K Tata Bojs není co napsat. Mají své fanoušky a je jich hodně. Snad jenom: na stagei Reflexu s nimi dneska bude besedovat kolega Bartošek. Přijďte, začíná se v pět odpoledne.
Ostravské Colours jsem proběhl, hledám však i jiné barvy Ostravy, takže jsem dnes,při ranní kávě na terase jedné herny (hned naproti jiné herně) se zájmem vyslechl návod, jak otočit vodoměr a namísto přičítání kubíků se kubíky odečítají.
Je to jednoduché. Říkal ten pán.
Tedy: „Je to jednoduche, pyčo.“ Abych byl úplně přesný.
