Nový komiks: Zaklínač švihá meči a koupe se
Komiksová okurková sezona končí a první vlaštovkou podzimní sezony je třetí zaklínačský příběh, který vychází v češtině. Stejně jako předchozí dvě knihy také Prokletí vran napsal scenárista Paul Tobin, který mimo jiné stojí i za scénářem počítačová hry Zaklínač 3: Prokletý hon. Se světem je tedy více než dobře obeznámen a první dvě knihy ctily více než dobře Sapkowského styl.
Třetí kniha je bohužel jiná. I když i zde se po čase dočkáme návratu k předloze – celý příběh je jakési pokračování jedné z nejslavnějších raných povídek, v níž zaklínač Geralt sejme prokletí z nebezpečné strigy, je děj o poznání upovídanější a rozvláčnější než v předchozích případech.
Pokud se v Sapkowského díle orientujete, pobouří vás hned na začátku, že se příběh odehrává po třetí nilfgaardské válce a Geralt se nejen prohání krajinou, ale společnost mu dělá mladá zaklínačka Ciri (sic!). Rozjezd příběhu je navíc extrémně pomalý a výjevy z cesty do Novigradu jsou příslovečná nuda, nuda, šeď, šeď. Co by bylo v podání Sapkowského nejspíš zábavné, působí v Tobinově podání dost těžkopádně a prvoplánově.
Když už se ale příběh konečně rozběhne, můžeme nakonec uznale pokývat hlavou, protože zápletka je vymyšlená docela dobře, a i když v ní nakonec zůstane jedna podstatná díra – nikdo nezjistí, co se stalo s duší jednoho proklatce, který nemohl najít pokoj ani dvacet let po bídné smrti – můžeme ocenit snahu navázat na prastarý příběh a dovysvětlit, co se stalo později.
Většina vysvětlování navíc probíhá ve vaně, jezírku nebo v lázni – důvod zaklínačova „vyměknutí“ v Tobinově podání není známý, ale koupání se tu Geralt věnuje podstatně častěji než soubojům s příšerami z konjunkce. Jediný možný důvod by mohly být ohledy na kreslíře, protože v okolí lázní se vždy vyskytuje spousta nahotinek – které minulým dílům chyběly, tudíž se nám to asi snaží tvůrci vynahradit.
Kresba Piotra Kowalskiho také příjemně koresponduje s žánrem a pohled na obnaženou a nyní již řádně obdařenou Ciri má také něco do sebe. Poněkud horší je, že scenárista několikrát nechá zmínit Yennefer, že Cirila je její a Geraltovou dcerou. Jistě, podobné úvahy se honí Yennefer hlavou i v průběhu originální zaklínačské ságy, ale pouze v intencích přemítání nad tím, že Ciri je „jako“ dcera.
Dalším lehce zarážejícím momentem je přítomnost cideru v zaklínačově světě – Sapkowski o něm nenapsal ani jedinou řádku, ale dá se očekávat, že pro Američany bude cider podobně exotický, jako by byla medovina či mandragorová pálenka (které Sapkowski pro změnu věnoval celou jednu kapitolu v knize Křest ohněm).
Odhalení původu strigy je poměrně překvapivé a nikdo z něj nakonec není příliš moudrý. Rozuzlení přinese víc otázek než odpovědí a Geralt musí v závěru komiksu vydaném v nakladateltví Crew promluvit jako otec Furat, aby sdělil, že tak už to na tom světě chodí a co my víme…
Pokud nejste zarytými fanoušky Sapkowského díla, ale máte prostě jen rádi hry ze světa Zaklínače a rádi si přečtete nějaký ten komiks, měli byste být průměrně spokojeni, a to i přes to, že tohle pokračování je ze zatím vydaných tří nejslabší. Ale co naplat? Dočkáme se nové knihy od samotného Sapkowského? Striga ví. A možná sám Sapek. Ovšem pro tuhle chvíli musíme vzít za vděk Geraltem ve vaně.
