Vzpomínka na zesnulého Jana Třísku: Líbám ve fofru, Honza!
„Root beer“ není pivo v českém slova smyslu, ačkoliv se občas jako kořenové pivo překládá. Je to limonáda, co chutná jako kapky proti kašli. Pro mě bude jeho chuť navždy spojená s Janem Třískou. Pili jsme ho na terase kalifornského domu manželů Třískových při rozhovoru pro Reflex s paní Karlou. Jan Tříska seděl s námi, nemusel být středem pozornosti a root beer měl vážně strašně rád.
Mluvili jsme o emigraci. O tom, jaké to bylo, odejít v roce 1977 se dvěma dcerami, osmiletou Karlou a čtyřletou Janou. Nejdřív do Kanady: Ottawa, Toronto. Pak do USA: Minneapolis ve státě Minnesota, pak Hollywood v Kalifornii.
I Karla bývala českou filmovou hvězdou. Už v patnácti letech ji objevili v povídce Pavučina, která získala cenu na festivalu v Cannes. Během natáčení se zamilovala do mladého Jana Třísky. Později se vzali a od té doby, téměř padesát let, byli spolu.
Mluvili jsme i o tom, jak tady, v Los Angeles, kde Třískovi zakotvili natrvalo, se divadlo sice hraje, ale ne příliš. Jan Tříska proto celých čtyřicet let hodně cestoval. Za prací. Úspěšně následoval hereckou kariéru a Karla se nejdřív starala o dcery: mohla se seznámit s novým prostředím, najít odvahu něco dělat. Když dcery vyrostly, stala se šéfmanažerkou restaurace hotelu Bel-Air v Los Angeles, jednoho z nejslavnějších, nejromantičtějších a nejluxusnějších hotelů na světě, kde se uzavírají všechny filmové smlouvy na hollywoodské trháky...
Když Jan Tříska otevřel druhou plechovku nealkoholického root beeru, vzpomínal i na svoje americké role. Třeba na to, jak v Atlantě, ve státě Georgia, při natáčení filmu Andersonville, režisér John Frankenheimer nařídil: “Při každé pauze mezi záběry, sundávejte Jana Třísku s koně. Vidíte přece, jak je na něm nešťastný!“
Mluvili jsme ale i o tom, jak na koni býval šťastný. Třeba když před léty, s Vladimírem Rážem v Bavorově, při filmování Radúze a Mahuleny, klusal na běloušovi i o pauzách mezi natáčením...
Od kalifornské návštěvy s root beerem jsme si s Janem Třískou dopisovali. Na velké rozhovory moc času a možná ani chuti neměl, udělali jsme jen jedno maxiinterview v roce 2007, ale často jsme se vídali. A kdykoli jsem potřebovala jakoukoli nedůležitou, novinářskou drobnost, nad kterou obvykle hvězdy mávají rukou, á la „Napište mi pět svých nejoblíbenějších filmů“ nebo „Co si myslíte o Obamovi?“ nebo „Koho budete volit?“, případně „Co se děje v Kalifornii při hurikánu?“, odpovídal okamžitě a vždycky stejně: „Jasně, že odpovím!“ nebo „Jasně, jsme ve fofrech, ale napíšu zítra!“ Nebo: „Točím právě nějaký TV pilot v Hollywoodu a v Montrealu, ale do dvou dnů to tam máš! Líbám ve fofru! Honza“.
Protože ve fofru prostě byl. Jan Tříska. Herecká legenda 60. let, generační idol, tvář Divadla za branou, Romeo, o jakém nám vyprávěli rodiče i prarodiče. Roku 1991 exceloval jako učitel Hnízdo ve Svěrákově Obecné škole, čímž nastartoval svou „druhou“ českou kariéru. Pracoval do poslední chvíle, v Česku i USA. Na Karlův most se šel taky podívat „ve fofru“, aby stihl začátek natáčení. Bude nám chybět.
