Film Bajkeři: Agresivní podívaná o teenagerech bez duše
Asi jsem infantilní, ale nejlepší vtip komedie Bajkeři spočívá v tom, že ji napsal scenárista Petr Kolečko. Jako že Kolečko napsal film o kolařích. Kteří jezdí na kole. Haha.
A přesně takhle mě Bajkeři míjeli po celou dobu své stopáže narvané popojížděním na horských kolech zleva doprava i shora nahoru a pak sešupem dolů. Namísto toho, aby mne táhl stěžejní příběh, mne lákaly spíš vedlejší uličky a fórky troušené koutkem úst po odeznění pointy těch hlavních; namísto toho, abych fandil usilování hlavních postav, jsem čekal na to, kdy se objeví ty vedlejší; a namísto toho, abych se přepnul do módu zhuleného pubescenta (nebo pubescenta na perníku; nevím, co teď frčí), jsem se u filmu zas a znovu zamýšlel nad jeho morálkou jako starý strejc, co v tramvaji žďuchá študáky berlí do žeber, protože si u dveří nesundali ze zad aktovky.
Bajkeři vyprávějí o dobrodružství party aktuálního modelu dospívajících hochů (Adam Mišík a spol.), kteří musí urazit 200 kilometrů na kole a... stát se lepšími lidmi? Vlastně ani ne. V podstatě jde jen o to, aby se doplácali do cíle a v rámci toho nějak předvedli své kolařské guru (Hana Vagnerová), standardizované bajkerské výkonnostní „lidské páce“ (Pavel Nečas), svým rodičům (Matonoha, Suchánek a spol.) a předně skupince sexy kolařek (Celeste Buckingham a spol.), že nejsou takoví matláci, jak v úvodu působí, ale že jsou vlastně úplně hustí borci.
Což by bylo úplně super, kdyby jejich „coming of age story“ vedla k něčemu dobrému. Hrůzné na Bajkerech je, jak nesympatickou skvadru ústředních hrdinů dává dohromady, jak mrzké cíle před ně staví a v jak bezvýchodné situaci je zanechává do budoucna. Ústřední hrdinové vstupují do příběhu jako parta nesvéprávných hošanů závislých na internetu a vystupují z něj jako parta nesvéprávných hošanů, kteří to bez toho internetu teda jako chvíli vydrží; během toho si dělají srandu z „buzíků“, protože jsou to „buzíci“, valí oči na lesby, protože jsou to lesby, a usilují o přízeň černošky, protože je to černoška. Doma na ně zatím čeká podobně vypečená skvadra jejich otců, z nichž jeden je submisivní úchylák, protože má fetiš, druhý je submisivní ožrala, protože se občas ožere, a třetí je submisivní fanoušek kolové... což je vlastně fakt vtipné, protože bajky jsou cool a kolová nikoliv.
Ne, nemám nic proti anarchistickému vztyčování obou prostředníčků na hlasatele politické korektnosti a fakt mi přišla děsně vtipná scéna, v níž jeden hoch vyleze ze stanu, obývaného domnělým homosexuálem, a (protože spal na kamenech) prohlásí, že ho „bolí prdel“. Jenže když je vrcholem dějové linky o domnělém buzíkovi sdělení, že je lepší nebýt buzík... je to celkem humus.
Kolečkův scénář má všechno totálně na háku s tak podivuhodnou absencí jakékoliv morálnosti, že když se ve filmu objeví scéna pokusu o znásilnění (a sakra, že to nepřeháním), nakonec se odmávne jakýmsi „odpusťme si, co jsme si“. Pokud vás to zajímá konkrétně, pak pozor, spoiler: v jisté chvíli si tu jeden z vedlejších protagonistů začne nárokovat tělo jedné z protagonistek. Jeden z hlavních hrdinů se ji pokusí zachránit, ale je kretén (LOL), takže zakopne a skoro spadne ze skály; potenciální znásilňovač jej ale zachrání (díky tomu, že se zaklesne o skálu svým stojícím pérem) (nekecám), a tak se nakonec všichni poplácají po zádech; znásilňovač nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina.
Pohodka.
Kdyby byli Bajkeři planetárním systémem, pak jde o soustavu náhodně poletujících planet, asteroidů a komet, které chybí Slunce. Je to hvězdný systém bez gravitační studny. Jsou tu fóry, které by mohly fungovat, kdyby jim zas a znovu nelámalo rám neelegantní provedení; jsou tu vedlejší postavy, které by mohly tvořit solidnější opěrné body než hlavní hrdinové, kdyby tudy jen neprojely na kombajnu odnikud nikam, aby se už nikdy nevrátily (Jakub „Laviii“ Štáfek); a je tady skupina hochů a děvčat na kolech, kterým by člověk strašně rád fandil, kdyby neměli všichni ušlou duši.
Hodnocení: 2 rozkřáplé cyklistické helmy z 5
