Dušičkový komiks. I K. J. Erben se třese v hrobě
Nakladatelství Comics Centrum ve svém edičním plánu nezapomíná ani na Dušičky, potažmo na Halloween, a tak na sklonku října vydalo komiks Temnými hvozdy Emily Carrollové. Tak příjemně znepokojivá baladická záležitost už dlouho nevyšla. Karel Jaromír Erben dává deset hvězdiček z deseti.
Je to tak. Kdyby byla takhle dobře pojatá aspoň jedna z komiksových Kytic, které u nás vyšly, byla by to radost (loňský pokus o "zkomiksování" Kytice opravdu nedopadl nejlépe). Emily Carrollová totiž také vychází z baladických textů, které v jejím podání nepůsobí v komiksu násilně, ba naopak. Jedná se přímo o organické horory, nad kterými každé ustrašené srdce zaplesá.
V Temných hvozdech najdete pět kratších příběhů, které dávají nahlédnout pod pokličku autorčina čarodějnického kotlíku, v němž se toho vaří opravdu hodně. O tom se můžete sami přesvědčit na jejích webových stránkách, pro které byly komiksy původně určeny. Knižně pak sbírka vyšla roku 2014 a v následujícím roce získala Cenu British Fantasy v kategorii nejlepší komiksový/grafický román, Cenu Willa Eisnera a Cenu Ignatz. Právem.
Zvláštní místo v autorčiných komiksech má lettering, s nímž tahle čtyřiatřicetiletá Kanaďanka pracuje nápaditě; forma textu dost ovlivňuje celkové vyznění celé knihy. Převod do češtiny zajisté představoval zapeklitou výzvu, ale Alexandra Niklíčková se s úkolem vypořádala nadmíru uspokojivě.
Povídky uvedené v publikaci Temnými hvozdy jsou různorodé, ale nejvíce vám asi v mysli utkví právě ty s baladickou strukturou, zasazené do hluboké minulosti a lesa. Jak dává tušit název, patří právě les kromě strachu k základním dějotvorným prvkům všech komiksů. Jak se v jednom z nich píše – z lesa nikdy nepřišlo nic dobrého. A vy budete souhlasit, protože chlad a tajemno, které se linou z temného hvozdu, jsou přímo hmatatelné.
Carrollová je také mistryní střihu a pointy. Nikdy se nestane, že by zašla moc daleko, čímž by zbortila atmosféru, kterou tak umně buduje. Většinou svoje postavy opouští v těch nejděsivějších momentech, kdy sice ještě stále mají jakous takous šanci na záchranu, ale vypadá to s nimi pohříchu bledě. A máme-li být upřímní – ta šance je vlastně pramalá, ale přece jen by se jim mohlo podařit vyklouznout. Nejspíš ne, ale co kdyby…
A právě to „co kdyby“ je na historkách nejlepší. A pak ještě zuby vylétávající z úst příšery separátně na nervových vláknech. A mihulovité příšery. Údy oddělené od těla. Mrtvá zvířata. A spousta dalších skvělých věcí, které se v knize objeví. Temnými hvozdy každopádně patří k jednomu z nejpříjemnějších překvapení letošní sezony. Rozhodně nejde o komiks mainstreamový; má však potenciál oslovit každého, kdo ho jen na chvíli otevře. Zároveň by mohl posloužit i jako zajímavá a vítaná inspirace pro českou komiksovou scénu. Takže vzhůru do lesa!
