13. ročník Příběhů bezpráví připomene osudy lidí, kteří aktivně vzdorovali komunistickému režimu
Zítra 1. listopadu se v pražském kině Lucerna uskuteční slavnostní zahájení 13. ročníku projektu Příběhy bezpráví – Měsíc filmu na školách. Během večera předají filmový režisér Jan Svěrák, dokumentaristka Helena Třeštíková a nedávno propuštěný ruský politický vězeň Alexander Margolin Cenu Příběhů bezpráví lidem, kteří se postavili komunistickému režimu. Letošními laureáty jsou Jan Lukáš, Hana Jüptnerová a Pavel Horák.
Projekt Příběhy bezpráví – Měsíc filmu na školách seznamuje žáky a studenty s moderními československými dějinami. Na téměř čtyřech stovkách českých základních a středních škol se tak budou v listopadu již potřinácté konat filmové projekce a besedy s pamětníky, historiky i filmaři. Žáci a studenti dostanou tentokrát příležitost seznámit se s příběhy lidí, kteří se při vědomí značného osobního rizika rozhodli, že nebudou nečinně přihlížet, ale začnou konat.
V listopadu letošního roku tak budou mít žáci základních a středních škol možnost seznámit se například s příběhem Františka Wiendla, který po komunistickém převratu převáděl lidi přes hranice (Neznámí hrdinové: Šel bych do toho znovu), Jana Sedláčka, který dlouho odolával vstupu do JZD a pomáhal s šířením Charty 77 (Meze), aktivní disidentky Ziny Freundové, která byla tajnou policií napadena ve vlastním bytě (Ženy Charty 77: Zina Freundová) a mnoha dalších statečných lidí. Ve výběru je letos vedle dokumentů i hraný film režiséra Jiřího Stracha Osmy s hvězdným obsazením v čele s Ivanem Trojanem, který vykresluje tragikomický obrázek socialistického Československa prošpikovaného prospěchářskými vztahy a klientelismem.
Letošními laureáty Ceny Příběhů bezpráví jsou:
Jan Lukáš (*1923)
Jan Lukáš se zapojil do odboje už za druhé světové války, kdy působil jako spojka mezi partyzány. Po únoru 1948 spolu s přáteli tiskli letáky a prováděli sabotáže na železničních tratích. Začátkem roku 1952 byli pozatýkáni a po téměř ročním vyslýchání za použití fyzického i psychického týrání odsouzeni k trestu smrti. Dva jeho přátelé byli popraveni na Pankráci, Janův trest byl díky opakovaným intervencím rodiny změněn na doživotí. S těžce podlomeným zdravím byl Jan Lukáš v roce 1964 propuštěn po dvanácti letech věznění.
Hana Jüptnerová (*1952)
Hana Jüptnerová celý svůj život zasvětila učitelské profesi. Když v roce 1979 podepsala Chartu 77, byla samoživitelkou na mateřské dovolené se dvěma malými dětmi. Svým podpisem chtěla vyjádřit zejména solidaritu s pronásledovanými disidenty a rodinami politických vězňů. Do opozičních aktivit se více zapojila po uvěznění disidenta Pavla Wonky. Nejdříve kvůli němu zorganizovala protestní hladovku, později, když v dubnu 1988 zemřel ve vězení, promluvila na jeho pohřbu.
Pavel Horák (*1954)
Pavel Horák od mládí tíhl k hudbě a umění. Když v lednu 1986 zemřel básník a signatář Charty 77 Jaroslav Seifert, vyrobil letáky, které o rozloučení s básníkem informovaly, a sám je rozvážel po Teplicích. Po pachateli „letákového případu“ pátrali dva týdny příslušníci StB, až se díky udání dostali k Pavlu Horákovi. Za pobuřování byl odsouzen nejprve na 14 měsíců, po odvolání prokurátora mu byl trest zvýšen na rok a půl odnětí svobody nepodmíněně.
