Film o Marii Terezii oslnil Slovensko a Rakousko. Proč bude bodovat i v Čechách?
Dvoudílná koprodukční epopej MARIE TEREZIE české scenáristky Mirky Zlatníkové hlásí evropské rekordy v televizní sledovanosti: v Rakousku ji viděly téměř 1,3 miliony diváků (38% v sharu), na Slovensku 789 000 diváků s podílem publika 29,4 %. A zatímco televize ORF už zvažuje pokračování, Marii Terezii čekají ještě dvě premiéry, maďarská a česká. Ta naše se koná 1. ledna na Nový rok a 2. ledna večer.
V čem tkví tak velký divácký úspěch? Příběh, založený na více pravdivých historických událostech, než byste čekali, se totiž nenuceně odvíjí podle potřeb žánru moderní romantické komedie. Ve srozumitelném rámci, vyprávěném ženou skrze ženský osud, se tak skrývá mnohem víc skutečné „pravdy“, než v zaprášených historických knihách.
Právě osobní události Marie Terezie mají svou cenu v tom, že se s nimi dokážeme lehce ztotožnit. V příběhu zkouší Marie Terezie skloubit to, co dnes mnohá současná žena: fungující partnerský vztah, spokojené děti a práci. Přes „běžné“ ženské starosti pak - vlastně až ve druhém plánu - vstřebáváme historického ducha doby a to, co se v 18. století řešilo za hrůzy, intriky a problémy - jak a proč se bojovalo o budoucnost Evropy.
Tehnle vyprávěcí klíč najdete už na samotném začátku příběhu: Marii Terezii je patnáct a čeká na svou dětskou lásku, Františka Štěpána Lotrinského. A když se pak díky politickým složitostem ocitne její sňatek v ohrožení, rozhodne se, že když jiná možnost není, stane se holt vládkyní.
Vše ostatní je pak v osudu moderní ženy, která se stala šéfkou kvůli lásce, sice těžké, ale zároveň jasné jako facka. Zbývá jen přestat vyšívat a klábosit s dvorními dámami, nebát se Boha, tajně a rychle se naučit vládnout, přesvědčit otce, aby přijal pragmatickou sankci, zlikvidovat pár protivníků a je hotovo – udržet se 40 let na trůnu bojující Evropy bude ve srovnání s udržením spokojeného manželství a výchovou dětí (nakonec jich bude 16) brnkačka.
Režie úsměvného a napínavého příběhu, k jehož shlédnutí nemusíte z dějepisu vědět téměř nic, se ujal hollywoodský režisér s rumunsko-rakouskými kořeny Robert Dornhelm, znalec velkých politických témat a komplexních historických látek; rozhovor s ním si přečtete v Reflexu číslo 1, který vychází ve čtvtek 4. ledna. Soudě podle prvního dílu, který jsme viděli, drží Dornhelm pestrobarevně kostýmované drama v rukou dostatečně pevně, aby čtyřjazyčná Marie Terezie zůstala kompaktním velkofilmem s vyrovnanými výkony herců všech zůčastněných zemí (vévodí hvězda rakouského Burgtheateru Marie-Luise Stockinger a Čech Vojtěch Kotek).
Čtyřjazyčná koprodukce bývalé monarchie vznikla na popud České televize a účastní se jí slovenská televize RTVS, maďarská MTVA a rakouská ORF. Právě ORF vydala 29. prosince o Marii Terezii speciální tiskovou zprávu, ve které generální ředitel ORF Alexander Wrabetz prohlašuje: "Po obrovském úspěchu na Slovensku dosáhla Marie Terezie majestátních výšin i v Rakousku. Poprvé v historii se spojili producenti z Rakouska, České republiky, Slovenska a Maďarska, aby vzrušující a zábavnou formou odvyprávěli kapitolu svého společného příběhu. Gratuluji Robertu Dornhelmovi a jeho týmu ze všech čtyř zemí a přeji jim všechno nejlepší při nadcházejícím uvedení v Maďarsku a České republice.”
Co je tedy tak zásadní? Že příběh mladičké panovnice rezignuje na velké „dějiny“ jako na umělý lidský produkt, vyprávěný duchovní, politickou, nebo vědeckou autoritou. Díky tomu může naopak nonšalantně a autenticky aktivovat i naše nové příběhy v současném středoevropském prostoru. Probouzet naše nové osudy.
