Jak Neil Gaiman skoro napsal Harryho Pottera
Neil Gaiman dělá čtenářům starosti. Už léta nenapsal žádný plnokrevný román. Ani těch komiksů už nepublikuje zdaleka tolik, kolik by mohl. Ano, před pár lety připravil nový příběh k Sandmanovi a před Vánoci vyšlo česky jeho převyprávění starých ság pod názvem Severská mytologie, ale nic nového, zásadního, prostě není. A tak musejí čeští vydavatelé kopat hluboko v minulosti.
Knihy magie začaly vycházet v roce 1990. Sandman už byl na světě a Neil Gaiman se sžíval s universem nakladatelství DC. Jak dává tušit název, půjde zejména o jeho magické položky, kterých má DC k dispozici nepřeberně a které ještě ani dnes u nás – na rozdíl od superhrdinských příběhů s Batmanem a Supermanem – nejsou příliš známé.
Hlavním hrdinou je obrýlený Timothy Hunter, který se má stát arcimágem. Tedy pokud bude chtít. Zatím je to jen obyčejný kluk, kterého kontaktují tři podivná individua v trenčkotech. Vysvětlí mu, že má potenciál, a nabídnou se, že klukovi ukážou svět magie. Vzhledem k tomu, že Tim velice brzy získá jako pomocnici sovu, má Neil Gaiman velké štěstí, že první díl Harryho Pottera vyšel až sedm let po Knihách magie.
Celé vyprávění je v zásadě krutě neakční, což vysvětluje, proč Knihy magie česky vycházejí až nyní. Není to příběh, na kterém byste Gaimana chtěli představovat publiku. Navíc publiku, které netuší, kdo je čarodějka Zatanna, veršující démon Etrigan a desítky dalších, kteří se na pozadí příběhu mihnou. Gaiman je dnes už ale prodejní značka, jeho knihy si prostě čtenáři pořídí, i když to nejlepší od něj vyšlo už dávno.
Jednoho z účinkujících ale čeští čtenáři znají poměrně dobře – prvním průvodcem mladého Timothyho je cynický blonďák John Constantine, který se tu a tam dočká výstupu i na české scéně (tu v komiksu, tu ve filmu nebo v nedokončeném seriálu). Pasáže s ním patří k těm zábavnějším, jeho černý smysl pro humor dodává jinak poměrně pomalému vyprávění švih.
Zábavná je i návštěva okolních světů ležících nedaleko země. Férie, říše snění, peklo, všechno místa, která čtenáři dobře znají ze Sandmana. Nic nového se zde ovšem nedozvídáme, jde jen o jakési připomenutí, pohlednice z oblíbených prázdninových destinací.
Celý komiks (jehož prozaizovaná podoba už česky také vyšla) je vlastně jakýmsi prologem k příběhu velkého mága, který ovšem nikdy nevznikl. Gaiman si připravil půdu, ale nikdy se k Hunterovi nevrátil a nenechal ho dospět v jednu z největších hrozeb celého magického světa DC. Patnáct let po Knihách magie měla proběhnout zásadní bitva, ve které se mělo rozhodnout o osudu lidstva. Podle objektivního času se tato bitva měla odehrát před dvanácti lety. Určitě k ní ale nedošlo, nakladatelství DC Timothyho Huntera opustilo stejně jako jeho tvůrce. Proto jde o trochu smutné čtení, při němž sledujeme zrod budoucího hrdiny, který se ovšem ničeho dalšího než iniciace nedočkal.
Neil Gaiman to tušil. Svět tehdy toužil po nadějném literárním mágovi, jen to nebyl on, kdo jeho příběh napsal. Příroda i příběhy nesnášejí prázdná místa – to je všeobecně známý fakt – takže není divu, že o pár let později velká sága o malém adeptovi magie skutečně dobyla knižní trh a k oné bitvě došlo plus mínus ve správný čas. Jaké by to bylo, kdyby všechno to dění zaznamenal místo J. K. Rowlingové jeden z nejlepších vypravěčů přelomu tisíciletí, se však nedozvíme.
