Seriál ČT Dabing street: Skvělá partička zamindrákovaných lůzrů k popukání!
Česká televize vstoupila do Nového roku s razancí forhendu elitního tenisty. Po tuplovaně dvoumilionové Marii Terezii (její druhý díl měl ještě sledovanost než ten první, novoroční, což nebývá zvykem) zaútočila na konkurenční kanály i v pondělí večer. Jako trenér „ neměnící vítězný tým“ vyslala do boje borce z Dejvického divadla podobně jako před čtyřmi lety v Prušinovského, Kolečkově a Krobotově sitcomu Čtvrtá hvězda, jenž přerostl v kult. Pokud bych měl srovnávat po prvním dojmu, řekl bych, že tragikomická ubohost a situace na kraji trapnosti budou v hlavní roli i v dvanáctidílném autorském seriálu Petra Zelenky Dabing street.
Zelenka dokáže mistrovsky odpozorovat z prostředí, o němž píše, rituály a klišé, a plavně je integrovat do svého příběhu. Dabingovou profesi prozkoumal už ve své stejnojmenné hře, kterou „Dejvice“ několik sezón s velkým úspěchem uvádějí. Dabing street tak následuje osud hry Příběhy obyčejného šílenství. I ona nakonec uzrála pro filmové plátno. Prostředí „přemlouvačského“ studia si Petr osahává s ironií, ale taky s hlubokým vhledem až pochopením pro přehlíženou, leč pro jazyků neznalé Čechy klíčovou disciplínu.
Překlopení do televizního seriálu se vyloženě nabízelo. Nechybí tu divácky vděčné prostředí, jakýsi pohled do zákulisí periferie českého „showbusinessu“, kde se potkávají herecké hvězdy s herci bez tváře, zato s notorickým známým hlasem, jejichž prostřednictvím s námi Hollywood (nevídáno) komunikuje v naší mateřštině. Jakoby tradované věty o tom, že dabing je česká mistrovská disciplína a Filipovský je určitě lepší než Funès v originále, provokovaly Zelenku poodhrnout lajntuch a ukázat, kdo se za ním krčí. Ovšem, je to taky solidní byznys, jelikož česká jazyková negramotnost uživí desítky dabingových studií.
Vlastně… neuživí – a tom ten seriál je. O partičce plahočivých, zamindrákovaných lůzrů, bojujících za přežití živnosti, jelikož ji mají v srdci, a protože – upřímně řečeno - nic jiného neumějí.
Zelenka jako by už v divadelní tvaru odhalil vše nepodstatné, zavádějící a brzdící, jako by ve filmu pracoval už jenom z trestí, která mu v Dejvicích fungovala. Z ní míchá zábavný, koktejl, v němž - alespoň v prvních dílech - neplave nečistota. Děj se nežene sitkomovým tempem, jehož smyslem má být především dodržet gagový timing. Vyprávění plyne zvolna, ovšem v pevně, promyšleně vybudovaných situacích nepostrádajících pointu.
Jakkoli autor se svými herci na vidle nestoupá, ale hází je do kufrů odjíždějících aut, nebojí se ani „opršelých“ vtipů, které už v různých variantách vyzkoušeli jeho předchůdci: spasování filmového dialogu a reálné scény á la Vesnička má středisková, anebo zmatečné napovídání do skrytého sluchátka Jiřího Bartošky během jeho pohřební řeči. Člověk si při tom vzpomene na Čtyřlístek našeho dětství a repliky pokroucené cestou z nápovědní divadelní budky v díle Dáma s krokodýlem. Ale vůbec mu to nevadí. Řezal se tehdy, řeže se i dnes.
Tak jako v hotelu Meteor tu jsou nepřehlédnutelní Václav Neužil jako technik studia, Klára Melíšková jako jeho majitelka či netradičně uřvaný Miroslav Krobot v roli režiséra jako zábavná připomínka zuřivého Jiřího Krejčíka, avšak seriál připomene „hotelovou“ Čtvrtou hvězdu nejen obsazením. I v Dabing street půjde hlavně o „firmu“ a o vášnivý pokus přidat jí „jednu hvězdu“, což divákovi hledícího zvenčí přijde jako pokus majitele řidičského průkazu typu B odlepit od země raketoplán.
Hlavně proto se u toho náramně baví.
