Dokumentární snímek Planeta Česko zve do tuzemské divočiny. Právě dnes přichází do kin
V novém snímku Mariána Poláka uvidíte fascinující souboje: vosa kontra modrý tesařík, užovka versus okoun, zabiják kulíšek nejmenší proti zbytku světa. Čeká vás blízké setkání s obyvateli ČR, které jste možná na procházkách už potkali: se zubry a tetřevy, s divokými koňmi, se sysly, lososy, ledňáčky nebo čápy černými. Na české poměry nevídaný dokument Planeta Česko dnes vstoupil do české kinodistribuce a rozhovor s jeho režisérem si přečtěte v tištěném Reflexu č. 13, který vyjde za týden.
Kolik stojí vyrobit takovýhle snímek, který má parametry obdobných dokumentů Davida Attenborougha vysílaných na BBC?
Přesné číslo by vám řekl producent Radim Procházka, natočilo se to myslím za cenu necelých deseti milionů korun. Ve srovnání třeba s BBC jsme sice na třetině rozpočtu, ale na české poměry je to nevídaná částka; když točíte televizní hodinovku, rozpočet je zhruba desetinový. Jenže tenhle snímek jde do kina, má mnohem kvalitnější zvuk, střih a hlavně se točí déle… Vezměte si, že hraný film mívá kolem třiceti natáčecích dnů a my jich měli třeba čtyři sta, když se to rozdělí mezi jednotlivé kameramany. Techniku máme podobnou, jakou mají na Západě; není tedy důvod, aby snímek vypadal hůř, když se přidá i čas. Kvalitní film o přírodě je zkrátka drahý.
Poznáte hned všechna zvířata, co točíte? I bělořita, vzácného bahňáka pisilu nebo konkrétní druh larvy?
Když točíte, většinu času máte starost s tím, aby to bylo ostré a správně exponované – klidně v tu chvíli nemusíte vědět úplně jistě. Ale já vždycky aspoň zhruba vím, o jaké zvíře jde, a u ptáků si bývám jistý dost rychle. Ano, některé druhy se určují o něco hůř, mohou se od sebe lišit na první pohled nebo třeba jen zpěvem – jenže co když se ptáčkovi zrovna nechce zpívat? A pak jsou druhy, se kterými se člověk nesetkává tak často, třeba netopýři… Proto taky na snímku spolupracovalo pár desítek expertů: zoologů, ornitologů, ochránců přírody.
Podle čeho jste vybíral zvířecí herce, kterých jste nakonec zapojil na čtyři desítky? Chápu, že dostat rysa a donedávna i vlka před kameru je trochu problém…
Na tyhle dva jsme měli nalíčené fotopasti, ale prostě to neklaplo, nenatočily se na nich věci, ze kterých by to šlo postříhat. Čím déle máte políčeno, tím více chytnete zajímavých situací, a my jsme neměli tolik času. Je víc druhů krásných a zajímavých zvířat, která bych si v tom dokumentu přál mít, ale když víte, že můžete točit maximálně rok a půl a musíte pokrýt celovečerní formát, musíte si vybrat druhy, které zvládnete dobře natočit. Rys a vlk jsou extrémně plachá zvířata a je velmi obtížně je v přírodě vůbec zahlédnout, natož pak natočit pěknou sekvenci do filmu. Vybírali jsme ze zvířat, která známe a zhruba víme, kde a kdy je hledat – ale stoprocentní jistota, že se s nimi potkáme, samozřejmě není u žádného zvířete, ona mají většinou mnohem lepší čich, sluch i zrak než vy a sama k vám zamíří málokdy. Snad kromě těch nádražních vlaštovek nebo syslů, kteří se snadno točili, aniž by se člověk musel nějak složitě maskovat. Snažili jsme se to namíchat tak, aby byly zastoupeny druhy různé, rozličné velikosti, od motýlích housenek, přes sysly po zubry, včetně tajemnějších druhů typu tetřeva hlušce nebo bobra. Měla to být pestrá paleta vší té divočiny, co nás obklopuje.
Jak smýšlíte o kůrovci, kterého jste také točili?
Jako o součásti přírody. Ano, v hospodářském lese může natropit pěknou paseku a lesní hospodáři s ním bojují, jak to jen jde, což je v pořádku. Něco jiného je to v národním parku. Když člověk přijde do míst, kde se do stromů na velké ploše čerstvě pustil kůrovec, padne na něj smutek a tíseň, ale když ten pocit necháte stranou a bez předsudků se do takového lesa zanoříte a zjistíte, jak to funguje, obdivujete tu sílu. Příroda to má vymyšlené, kůrovec nikdy nezahubí všechno a les se zvládne přirozeně obnovovat. Miliony semen dopadnou na zem, všechno to vzklíčí… Naopak na místech, kde člověk proti kůrovci masivně zasáhl, najdete bizarní třtinovou louku, na které jsou zasazené smrčky ve vyschlé půdě bez jakéhokoli krytí, které by jim poskytla torza stromů opracovaných kůrovcem. Obnova lesa pak trvá déle a stojí spoustu peněz. Musíme to přestat posuzovat po stránce estetické a z hlediska délky našeho života. Jistě, my už se staletého lesa nedožijeme, ale jednou tam vyroste.
