Jak svádí Donald Trump? „Ve tři přijedou holky z Los Angeles. Zajdeme nahoru a můžeme si to užít…“
„Trump s oblibou říkával, že jedna věc, díky které život stojí za to, je spát s manželkami kamarádů.“ Nebo: „On prostě nemá skrupule: je to rebel, destruktér, pohybuje se za hranicemi pravidel a pohrdá jimi...“ Tenhle bestseller o prezidentu Trumpovi si nikdo z jeho rodiny za rámeček nedá. Ani on sám.
Oceňovaný novinář Michael Wolff si ve své sedmé knize s názvem Oheň a hněv uvnitř Trumpova Bílého domu bere do úst všechny a všechno a někdejší Trumpův hlavní stratég Steve Bannon mu k tomu dodal dostatek munice. Tolik, že to prezidentovy právníky vyprovokovalo k hrozbám žalobou Wolffovi, Bannonovi i nakladateli – což pochopitelně vyhnalo objednávky a předprodeje tehdy ještě nevydané knihy vysoko nad milion kusů. U nás třaskavou publikaci vydává 30. března nakladatelství Universum, které Reflexu exkluzivně poskytlo ukázky.
Ukázka (z) Ohně a hněvu
Trump hledal způsob, jak okolí navyknout na to, že nemusí být konformní a nemusí usilovat o úctu „slušných lidí“. Byl to tak trochu desperátský recept na výhru – a o výhru, ať už dosaženou jakýmikoli prostředky, tu jedině šlo.
Anebo se prostě dá říct – jak občas konstatovali jeho přátelé a zároveň se snažili, aby nepodfoukl i je –, že prostě nemá skrupule: je to rebel, destruktér, pohybuje se za hranicemi pravidel a pohrdá jimi. Jeden Trumpův blízký přítel, který se současně dobře znal s Billem Clintonem, shledal mezi oběma muži zvláštní podobnost – jen s tou výjimkou, že Clinton se dokázal prezentovat nóbl, zatímco Trump ne.
Jedním projevem téhle zlodušské povahy byla u Trumpa i Clintona jejich metoda sukničkaření i nepochybného obtěžování. I v porovnání s nejvyšší ligou sukničkářů a vlezlých svůdníků působili oba jako výjimky oproštěné od sebemenších pochybností.
Spát s manželkami kamarádů
Trump s oblibou říkával, že jedna věc, díky které život stojí za to, je spát s manželkami kamarádů. Když se pustil do svádění něčí ženy, snažil se ji přesvědčit, že její manžel možná není tím, za koho ho má. Pak požádal sekretářku, aby dotyčného známého pozvala k němu do kanceláře, a jakmile dotyčný přišel, spustil Trump víceméně souvislý proud konverzace o sexu. Baví tě ještě spát s tvojí ženou? Jak často? A užil sis to asi víc než ona, co? Povídej. Ve tři přijedou holky z Los Angeles. Zajdeme nahoru a můžeme si to užít. Slibuju ti, že… A manželka dotyčného rozhovor celou dobu sledovala přes Trumpův telefon.
Skrupule samozřejmě postrádali i někteří dřívější prezidenti – a Clinton rozhodně není jediný. Větší záhadou byl pro lidi, kteří Trumpa znali z osobního styku, fakt, že se mu podařilo vyhrát volby a dosáhnout vrcholného úspěchu bez sebemenšího náznaku schopnosti, kterou je nutno takřka evidentně považovat za hlavní požadavek pro tuto funkci, totiž exekutivního fungování, jak o něm mluví neurologové. Ačkoli se mu podařilo vyhrát boj o prezidentské křeslo, byl jeho mozek podle všeho naprosto nevybavený k tomu, aby plnil elementární úkoly nové funkce. Trump nebyl schopen plánovat, organizovat, dávat pozor a přesouvat pozornost z tématu na téma; nikdy se nenaučil přizpůsobit vlastní chování tomu, co od něj racionálně vyžadují momentální cíle. Byl na jisté základní úrovni zkrátka neschopen propojit příčinu s účinkem.
Spolčení Rusů?
Dokonalou ukázkou jeho neschopnosti propojit si dílčí signály bylo podle některých jeho přátel obvinění (jemuž se Trump vysmíval), že se kvůli vítězství ve volbách spolčil s Rusy. I kdyby totiž osobně nebyl spolčen s Rusy s cílem zfalšovat volby, musely po sobě jeho snahy zjednat si přízeň zrovna Vladimira Putina zanechat sérii znepokojivých slov a skutků, u nichž se dalo čekat, že budou mít zdrcující politický dopad.
Krátce po volbách ho přítel Ailes naléhavě varoval: „Musíš zaujmout správný postoj k Rusku.“ I po vyhnání z Fox News si Ailes udržoval pověstnou síť výzvědných kontaktů a teď Trumpa varoval, že se na něj možná shromažďují potenciálně kompromitující materiály. „Donalde, ber to vážně.“
„Tohle má v pácu Jared,“ blaženě opáčil Trump. „Všecko je zařízený.“
