Zemřel Jan Kantůrek. Překladatel Zeměplochy již kráčí s velkou A‘tuin
Zemřel překladatel Zeměplochy, barbara Conana a desítek dalších knih, předseda Klubu Julese Verna Jan Kantůrek. Odešel po krátké nemoci ve věku nedožitých sedmdesáti let. Kantůrek byl jedinečnou osobností, která od 80. let zářila ve scifistickém fandomu. Měl přirozený, intuitivní překladatelský talent a vdechoval život velkým literárním hrdinům „brakové“ literatury jako nikdo jiný.
Osobnost Jana Kantůrka byla naprosto uhrančivá. Naštěstí pro ty, kteří jej osobně neznali, o něm dnes již nejen mezi fanoušky fantastiky koluje celá řada historek, z nichž naprostá většina se zakládá na pravdě. Včetně té, že když se poprvé v 90. letech setkal v Hamburku se svým osudovým autorem Terrym Pratchettem, vyžadoval k ruce tlumočníka. Kantůrek se totiž anglicky naučil sám čtením anglických paperbacků a komiksů, které pro něj byly celoživotní vášní.
A Terry Pratchett znervózněl...
Dopadlo to tehdy dobře. Ostražitý Pratchett se uklidnil, když probíhalo čtení z překladů jeho knih v několika jazycích a české publikum se smálo na těch správných místech. Po krátké době se z nich stali velice blízcí přátelé, Angličané by se nebáli použít termín „soulmates“. Ukázalo se totiž, že mají stejný vkus jak literární, tak hudební, že milují stejné filmy… Navíc Kantůrkovo řešení Pratchettových slovních hříček bylo vždy nápadité a nesmírně vtipné. Při práci se nebál používat moravského nářečí, které pochytil v dětství během častých pobytů u tety v Luhačovicích.
Profesně se ke knihám dostal již v roce 1975, kdy začal pracovat pro nakladatelství Artia. Po revoluci krátce pracoval pro nakladatelství Aventinum, ale od roku 1992 se živil jako překladatel na volné noze. Jeho překladatelská kariéra je neodmyslitelně spjata s nakladatelstvím Talpress, pro které začal překládat westerny. Pak přišla Zeměplocha. Také zde se traduje historka; nakladatelství marně hledalo překladatele tak hutného textu, odmítl dokonce i legendární Tomáš Hrách.
Překládat? Neumím!
To ovšem Kantůrkovi nikdo neřekl. Tvářil se skepticky a několikrát zdůraznil, že překládat vlastně neumí, ale že prý to zkusí. Tuhle větu si pamatuje každý, kdo navštívil alespoň jednu z jeho velice oblíbených přednášek a čtení. „Omlouvám se velectěnému publiku, ale já vlastně neumím překládat a nejvíc se bojím, co se stane, až se na to přijde.“
Jan Kantůrek překládat uměl. S převáděním textů z angličtiny do češtiny začal v Klubu Julese Vernea, v době založení poloilegální malé organizaci pro milovníky fantastiky. Tradice byla taková, že každý ze členů přeložil do příštího setkání anglickou povídku, kterou pak četl ostatním členům. Jejich počet byl omezen – mohlo jich být pouze tolik, kolik průklepových papírů zvládl přes kopíráky potisknout psací stroj.
Přeložil Conana. Celého
Právě pro potřeby klubu Kantůrek překládal poprvé do češtiny Conana Roberta E. Howarda, který byl jednou z největších Kantůrkových lásek. Conana přeložil Kantůrek celého, stejně jako Úžasnou Zeměplochu, z Pratchettova díla mu zbýval nepřeložený zanedbatelný zlomek.
Jeho profesní úspěchy přesto zastíní desítky již zmiňovaných historek, legenda, která jej obestírá a které se ze všech sil marně bránil. I přes značné pracovní vytížení si vždycky našel čas, aby přijal návštěvu nesmělých fanoušků, které nonšalantně přijímal ve své svébytné pracovně zarovnané až ke stropu knihami, kde je častoval vlídným vyprávěním a svým milovaným rumem. Kdo u něj byl alespoň jednou, vzpomíná na tuto návštěvu jako na opravdový životní zážitek.
Honzo, zpívej
Kantůrek byl zdrojem inspirace pro všechny kolem sebe, na scifistických conech byly jeho přednášky plné k prasknutí a nikomu nevadilo, že vzduch je po pár minutách naprosto vydýchán – hlavně že bude ještě chvíli číst. Když pak ve večerních hodinách vzal do rukou kytaru a zazpíval pár sprostonárodních písní, nechtěl jít už nikdo spát. Stejně jako nebude spát mnoho lidí ani dnes, protože s Kantůrkem od nás odešla Zeměplocha, která se právě díky němu stala tak nesmírně populární.
V posledních letech se čím dál častěji věnoval překládání svých oblíbených komiksů, pro Čechy přeložil celého Hellboye a mnoho souvisejících titulů, jen jeho oblíbené klasické komiksové řady Prince Valiant a Modesty Blaise se mu nikdy nepodařilo protlačit do žádného edičního plánu. A právě věcí, které Jan Kantůrek nestihl přeložit, i když chtěl, je pro pozůstalé fanoušky jeho kongeniálních překladů největší škoda. Jan Kantůrek zemřel v nemocnici dne 22. 3. 2018.
