František Novotný: Hvězdné hry

František Novotný: Hvězdné hry Zdroj: Archiv nakladatelství Nová vlna

Hvězdné hry a jiná sci-fi bašta Františka Novotného

Vít Kremlička

V literatuře obecně, potažmo vědeckofantantastické, lze najít několik pozoruhodných děl, spousty braku a škvár z pomezí chabého rozumu a blbosti. Je to k pochopení: lidský duch opouští pevnou zemi a vydává se do hájemství fantazie, někdy však fantasu a fantazírování o skutečnostech, které jej naprosto přesahují a o jejichž podstatě nemá ani ponětí.

K vědeckofantastické literatuře neodlučitelně patří monomanie, s níž její autoři nechávají benevolentně zanikat vesmíry jak rozzuřený bůžek Šiva, hubí lidstvo epidemiemi a ruší přírodní zákony, případně dávají vznikat hejnům absurdních potvor a jakýchsi mimozemšťanů, co mají spadeno na nás, ubohé pozemšťany.

Konvolut sci-fi povídek Františka Novotného Hvězdné hry (Nakladatelství Zdeněk Rampas – Nová vlna, 2017, 462 stran) obsahuje všechny hlavní typy sci-fi příběhů, jak uvádím níže. Navíc tu nacházíme sci-fi poezii, divadelní a rozhlasové scénáře anebo elektronické poémy z budoucnosti a erotické povídky drsňácké, jinak též hardcore. František Novotný ve svém autorském rozsahu přesahuje obvyklé hranice žánru; suverénně ovládá jazykové prostředky a má ponětí i o poesii, což dokazuje sci-fi poémami:

Poznav Vestavěný nesmrtelný

skrze senzory skryté všudepřítomný a skrze biotoky

telemetricky měřené v člověku každém přebývaje,

že okamžik pomoci nastal,

madoně s dítětem prchající slůvko ochrany vnukl.

( Legenda o Madoně z Vrakoviště)

Vidno, že svět reálný se sci-fi se tu a tam prolíná...

Taxonomie sci-fi

Sci-fi je literární žánr plný nonsensů, s vlastní subkulturou a symbolikou, často s břídilskými výkony, kde od sebe autoři navzájem opisují v rámci „stěhování motivů“; dílo původní a neotřelé bývá vzácné. Vyznat se v tom dá fušku, navrhuji proto klíč k základní orientaci v spleti makabrózních giganterií nazývaných někdy science-fiction.

1. Čtenář mimoděk žasne, s jakou nonšalancí se autoři vyrovnávají v apokalyptických příbězích s nesnázemi lidstva. Po vzoru dávných bohů hubí lidi ne po zástupech, ale v rozsahu kontinentů v miliardových řádech, takže našinec je rád, že přežil alespoň dnešek a dovlekl se do klubu na pivo.

2. Umělí lidé a roboti jsou další oblíbenou proprietou od časů sochaře Pygmaliona, rabiho Löwa, Karla Čapka, Clifforda Simaka item dalších proroků domácích pomocníků typu inteligentního vysavače. Zde se zastavme: tato větev sci-fi má s realitou asi nejvíc styčných ploch a působí konstruktivně i na nejzatvrzelejší odmítače fantasmat a vývojové pracovníky, případně kutily; zde palec jednoznačně nahoru!

3. Cesty vesmírem až na jeho hranice jsou výrazem dávné lidské touhy a paradigmat kočovnictví lidského druhu, jak máme vtisknuto v genech od počátku lidského rodu. Kdo si v tomto tématu nesmočil pisátko, nemůže být brán jako scifista a patří na periferii za titanové hranice. Bez čundrování po kosmu prostě sci-fi není. Zůstává jenom otázkou, zda ten útěk do vzdálených galaxií nesouvisí s neschopností vyjádřit se srozumitelně k problémům reality současnosti.

4. Pohádky na dobrou hvězdnoměsíčnou noc, kam patří všechny utopie, dystopie, funtopie, mythopie a kdovíjak se těm subžánrům ještě říká. Zde se často vyskytuje kombinace nenávisti k okolí s grafomanií, hraničící až s gigantomanií; tam se splachují planety i s lidstvem do záchoda, kosmy jsou zmizíkovány, vyvolenci s kouzelnou laserovou hůlkou se promenují všemi prostory a galaxiemi jakoby nic, elixíry jdou na dračku, budoucnost s minulostí si tykají a vůbec je ten svět zvláštní.

5. Satira – když se vydaří, je nezapomenutelná. Za vzpomínku stojí stěžejní povídka Futurologický kongres od Stanisława Lema, oblíbená v prognostických ústavech.

Ten let nesmíte promeškat

Kniha Hvězdné hry zahrnuje literární tvorbu Františka Novotného z uplynulých tří desetiletí a splňuje všechny parametry stroje času – dostane čtenáře, kam si přeje, a v různorodosti témat pestrých jako nabídkový katalog transgalaktických limuzín jistěnajdete všechna výše uvedená – a možná ještě navrch! Nečekejte, že je zde budu převypravovat. Knihu si jistě pořiďte, srší občas humorem zemitým i nebulárním jako snopy jisker ze zirkonofotonových trysek raketoplánu. Ten let nesmíte promeškat.