Twitterová kreslířka Meredith Park: Chybí mi ta, kterou jsem byla
17. prosince 2017 americká kreslířka Meredith Park lidstvu připomněla, proč je dobré míti účet na Twitteru.
Zatímco sociální síť Facebook ztratila jiskru ve chvíli, kdy se na ní nahrnuli úplně všichni a začali se plácat po zádech ve svých názorových bublinách, Twitter je stále ještě otevřen tomu, aby člověku nečekaně přihrál něco, o existenci čehož neměl do té chvíle sebemenší tušení.
Toho památného data publikovala Meredith Park na svém twitterovém kanále komiksový strip sestávající ze čtyř minimalistických panelů (jak se v komiksovém oboru říká jednotlivým obrázkům), které zachycují moment v životě autorky. Hrdinka, na první pohled s kreslířkou rezonující barvou vlasů, tady kontempluje s hrnkem kávy v rukou nad tím, co z ní její život udělal za pár posledních let. „Chybí mi ta, kterou jsem byla před pár lety,“ píše se pod obrázky, „ale nejsem si jistá, zda by přežila tenhle rok.“ Sdílený pocit ztráty toho, kým byl člověk dřív, ale také pochyby nad tím, zda by se ten někdejší „já“, nezocelený prožitými událostmi, okamžitě nesložil z toho, co se děje teď, zarezonoval 17. prosince loňského roku, kdy byl publikován, značnou částí Twitteru – byl sdílen a přeposílán, lajkován a komentován; dnes u něj najdete 49 000 lajků a 22 000 sdílení. Přiletěl odněkud z virtuálního prostoru – a člověk dnes díky němu zná Meredith Park, která na svém Twitteru pokračuje v denním zápisníku svých pocitů a příběhů prostřednictvím komiksového formátu. Najdete zde momenty všedního života, nevšední romantiky i temného horroru, který člověku přináší noční střetnutí s pochybami, chmurami a rozervaností mysli.
Je to fascinující čtení, občas veselé, občas smutné, občas familierní, občas úplně „odjinud“, které se podivuhodným způsobem prolíná s částmi Meredithina života, sdílenými na stejném twitterovém účtu. V jednom stripu Meredith například rozjímá nad tím, zda by si neměla nechat ostříhat vlasy – a za nějakou dobu následuje fotka ostříhaných vlasů na podlaze u kadeřníka.
Jasně, namísto komiksových momentek z rozjímání o životě může člověk radši sledovat twitterové kanály lidí, kteří sdílí svoje každodenní polonahá selfíčka nebo každodenní imprese o tom, jak nekompetentní je prezidentův mluvčí, ale komiksová poezie Meredith Park patří k těm více povznášejícím věcem. Snoubí se v ní kresba naprosto tradičními prostředky se sdílením prostřednictvím supermoderní komunikační technologie; proto je nyní Meredith Park hrdinkou aktuálního vydání rubriky Moje plná polní v tištěném Reflexu 16/2018.
Zde najdete galerii jejích vybraných stripů...
...a také odpovědi na dvě bonusové otázky, které se do tištěného Reflexu už nepodařilo narvat:
Co je váš lifehack na efektivitu a inspiraci; jinými slovy, co vám pomáhá nevyhořet?
V kreativním životě se mi daří víc ve chvíli, když mu dám jasné hranice a uchovám si úseky času a energie pro jiné věci. V první řadě je pro mne potřebné kultivovat a utužovat si vztahy a přátelství – to jsou věci, které potřebuju nejvíc, abych byla zdravým člověkem. Je to klišé, ale vědět, kdy odložit štětec nebo zavřít počítač, je tvrdě naučená, ale stěžejní schopnost.
Které aplikace a programy patří k vaší denní rutině?
Už šest týdnů si dávám dovolenou od sociálních médií, ale když jsem na nich, nejradši mám Instagram. Užívám si ho ale míň a míň, protože s reklamami a algoritmy jde celý víc a víc do hajzlu. Poslední dobou hraju mobilní hry, což je pro mě nový koncept, protože jsem vyrůstala bez videoher. Moje oblíbené jsou Florence, série Monument Valley a I Love Hue. Jsou spíše relaxující, na způsob hlavolamů pro mozek, než něco soutěživého či založeného na sbírání bodů.
Meredith Park na Twitteru: https://twitter.com/playground_park
Domovská stránka: http://meredithplayground.com/
Více v rubrice Moje plná polní v aktuálním Reflexu 16/2018.
