Islamofobie, nebo oprávněné obavy? Vyšla kniha předních českých islamologů
Vlekoucí se uprchlická krize, teroristické útoky, boj proti Islámskému státu, bestiálně vedená občanská válka v Sýrii a nekonečné tažení spojenecké koalice proti Tálibánu v Afghánistánu – to vše se stává nedílnou součástí bezmála každodenního zahraničního zpravodajství. Přiznejme si zcela objektivně, že to nepřispívá k vytváření právě příznivého mínění o muslimech.
Pražské nakladatelství Vyšehrad se rozhodlo poskytnout na některé palčivé otázky, ale také přežívající stereotypy či zjednodušené uvažování kvalifikovanou odpověď, a proto vydalo knihu ISLAMOFOBIE PO ČESKU, jejímiž autory jsou přední čeští islamologové, politologové, religionisté a další odborníci pod vedením editora této publikace, pracovníka Orientálního ústavu Akademie věd ČR Bronislava Ostřanského, zaměřujícího se hlavně na súfismus a islámskou mystiku.
Projekt multikulturalismu ztroskotal
Autoři publikace o „českém odporu vůči islámu, jeho východiscích, projevech, souvislostech, přesazích i paradoxech“ se pozastavují nad tím, proč se averze vůči islámu tak lavinovitě šíří právě v České republice, kde žije podle odhadu sociologa Karla Černého z Univerzity Karlovy jen dvaadvacet tisíc muslimů, což v roce 2016 představovalo 0,2 procenta obyvatelstva. Nepatrné množství jich žije rovněž v sousedním Polsku, které se také kategoricky staví proti vnucování kvót přidělujících jednotlivým zemím muslimské uprchlíky. Zde je však třeba poznamenat, že podle propočtů Pew Research Centra by u nás v roce 2050 mohli muslimové tvořit už 1,2 procenta populace. Že projekt multikulturalismu naprosto ztroskotal, přiznala i spolková kancléřka Angela Merkelová, na jejíž vstřícnou politiku vůči uprchlíkům teď Německo doplácí.
Terorismus versus venčení u mešity
Autorský kolektiv vynaložil značné úsilí, aby čtenáře přesvědčil, že zajisté všichni muslimové nejsou teroristé. Nicméně by měl akceptovat, že obavy prostých lidí, kteří někdy projevují větší jasnozřivost než zatvrzelí politici, vycházejí z reálného stavu věcí. Že muslimští teroristé-jednotlivci mají za relativně krátké období na svědomí stovky zmařených životů nevinných lidí ve Francii, Španělsku, v Německu, Belgii a jinde. Že ve Švédsku, donedávna jedné z nejbezpečnějších a nejspořádanějších zemí světa, se násilnosti páchané muslimskými žadateli o azyl staly takřka každodenním jevem. Není tak důležité, jestli hospodští mudrlanti nejsou schopni rozlišit nádor, burku, hidžáb a nikáb, ale přiznat si nepříjemný fakt, že integrace miliónů muslimů v západní Evropě selhala na celé čáře. Nad tím by neměli přivírat oči ani tak fundovaní odborníci, kteří Islamofobii po česku napsali.
Navzdory odporu vůči muslimům u nás naštěstí (zatím) nedochází k žádným násilnostem vůči této minoritě. Navrhované venčení pejsků kolem mešity, s nímž vyrukoval Tomio Okamura a Jiří Kobza, je sice hodně bizarní, ale nikoli pogromistické.
