Život představitele legendárního Old Shatterhanda před 45 lety předčasně utnul infarkt
Americký herec Lex Barker je jednou provždy zapsán v historii stříbrného plátna a do duší stovek milionů diváků v desítkách zemí především jako Old Shatterhand, neohrožený střelec a bílý bratr náčelníka Apačů Vinnetoua. Vedle této role v legendárních mayovkách si zahrál ještě v sedmdesáti dalších filmech. Život tohoto velkého milovníka žen předčasně utnul infarkt. Stalo se tak před 45 lety, 11. května 1973.
Lex Barker, svým oficiálním jménem Alexander Crichlow Barker Jr., se narodil 8. května 1919 v New Yorku. Alex byl už odmala zdatný sportovec, který dosahoval četných úspěchů, především v americkém fotbale.
Jeho rodiče si však přáli, aby jejich syn dosáhl především dobrého vzdělání, a proto jej dotlačili do studia na vysoké škole. Navštěvoval Fessen School a Philips – Exeter Academy a v roce 1941 promoval jako stavební inženýr. Na konci téhož roku však byly Spojené státy americké zavlečeny do 2. světové války a Barker narukoval do armády a účastnil se bojů v Anglii, Alžíru či Itálii. V bojích utrpěl zranění hlavy, kvůli němuž celý život trpěl úpornými migrénami. Kousek lebeční kosti mu dokonce lékaři museli nahradit stříbrnou destičkou. Později ho další střepina z granátu zasáhla do nohy, a tak se vrátil zpět do vlasti.
Svou filmovou kariéru odstartoval v roce 1945 snímkem Doll Face, na který o rok později navázal rolemi ve filmech Two Guys from Milwaukee nebo Plášť a dýka. Barkerovou předností bylo, že měl urostlou, téměř dvoumetrovou postavu a skvělou fyzickou kondici, což ho přímo předurčovalo k rolím odvážných mužů, zatímco jeho sympatická tvář s modrýma očima zase rozhodla o tom, že vždy hrál kladné hrdiny. Když v roce 1949 filmaři hledali herce pro roli Tarzana, sáhli po něm jako po jistotě.
Přestože snímky o Tarzanovi byly filmovým hitem a Barker se vyšvihl na vrchol popularity, v následujícím období herecky spíš strádal. Na začátku 60. let proto odjel do Evropy. Mezi prvními zde potkal slavného režiséra Federica Felliniho, který jej obsadil ve svém filmu Sladký život. Následně vystupoval v několika německých detektivkách.
Na jednom z mnoha hereckých večírků pak přišel zásadní zlom. Přišel za ním jeden německý producent a zeptal se ho, jestli by si nechtěl zahrát ve westernu, který podle literární předlohy Karla Maye plánují západoněmečtí filmaři v koprodukci točit v tehdejší Jugoslávii. Barker kývl a stanul po boku francouzského herce Pierra Briceho alias Vinnetoua, se kterým vytvořil jednu z nejznámějších dvojic v dějinách filmu. Utěšeně narůstaly i jeho příjmy, za každý indiánský film inkasoval na tehdejší dobu závratných 250 tisíc marek.
Kladná role přítele indiánů jej katapultovala mezi evropské filmové hvězdy, ale byla i jeho prokletím. Po návratu do Ameriky o něj téměř nikdo nejevil zájem, a dostával proto druhotné role v druhořadých filmech. Těžce to nesl. Přestože „na placu“ byl vždy příkladný a soustředěný, po večerech hojně holdoval alkoholu. Nadměrné pití se mu stalo osudným a způsobilo mu trvale vysoký tlak a posléze i infarkt.
Lex Barker byl pětkrát ženatý a pětkrát se rozvedl. Našel si šestou ženu a chtěl si ji vzít. Když k ní šel na návštěvu, zradilo ho srdce a zůstal bez známek života ležet na rušné ulici v New Yorku. Trvalo to velmi dlouho, než se k němu sehnul první kolemjdoucí. Nikdo totiž nepoznal v muži ležícím na chodníku kdysi slavného herce.
