Pražské orgie zesnulého Philipa Rotha: Režisérka Irena Pavlásková Reflexu řekla, jak je s filmem daleko
Philip Roth, titán moderní americké literatury a poslední „velký bílý muž“, 22. května v pětaosmdesáti letech zemřel. Před třemi roky jej ovšem v jeho connecticutském domě navštívila filmová režisérka Irena Pavlásková a získala od něj práva na zfilmování jeho „československé knihy“, novely Pražské orgie. Jak je natáčení daleko a jak režisérka Času sluhů vzpomíná na vzácné setkání?
V novele Pražské orgie z roku 1984 se Rothův nejznámější, hned devětkrát literárně využitý hrdina Nathan Zuckerman vydává v půli 70. let do normalizační Prahy hledat rukopis povídek za války umučeného židovského spisovatele. Namísto toho nachází podivuhodný svět režimem umlčených autorů. Prostopášné mejdany v bytě spisovatele a spolupracovníka tajných služeb Jiřího Muchy se do knihy obtiskly v podobě divokých večírků u spisovatele Klenka na Kampě, i další postavy mají reálné předlohy (B. Hrabal, P. Kohout…). Práva na zfilmování Pražských orgií získala režisérka Času sluhů nebo saudkovského FotografaIrena Pavlásková, která spolu se svým synem spisovatele před pěti lety navštívila v jeho sídle v Connecticutu.
V jakém stadiu jsou momentálně Pražské orgie?
Začneme natáčet počátkem září, jsme plně v přípravách. Pokud jde o obsazení, jsem ve finále; v průběhu června se vše musí rozhodnout. Film získal grant z Fondu kinematografie, koproducentem je Česká televize. Podpořil nás i evropský fond Media a filmový fond pražského magistrátu a další zdroje, ve finálním jednání je také zahraniční koproducent z Kanady. Premiéru plánujeme na 17. října 2019.
V rok a půl starém rozhovoru pro Mladou frontu jste vzpomínala, že vám sám Philip Roth navrhl, že by v Pražských orgiích jeho literární alter ego Nathana Zuckermana mohl hrát oscarový Adrien Brody, známý z Pianisty, Svěrací kazajky nebo Shyamalanovy Vesnice...
Zmínka o Adrienu Brodym byla řečena s nadsázkou, jen jako typová možnost. Vždycky jsme věděli, že je to finančně nereálné.
Bude adaptace věrná? A kdo všechno pracoval na scénáři?
Scénář jsem po dohodě s panem Rothem psala sama, dramaturgy byli mimo jiné Martin Daniel, uznávaný dramaturg, scenárista a profesor University of Southern California v Los Angeles, a také bývalý děkan FAMU Pavel Jech, který nyní učí scenáristiku v LA. Adaptace je dost věrná, ale některé delší, čistě dialogové scény z knihy jsem se snažila více vizualizovat a rozehrát do děje. Po dohodě s panem Rothem, se kterým jsem byla po celá léta v písemném kontaktu, jsem pár scén do scénáře doplnila.
Jak na Philipa Rotha vzpomínáte?
Je mi nesmírně líto, že pan Roth odešel, hluboce se mě to dotklo. Zavazuje mě to ještě víc k dobrému filmovému výsledku. Pan Roth se těšil, že přijede na premiéru, a já se trápím tím, že jsem nesehnala finance na film rychleji, aby se toho dožil. Ale proces financování filmu, i když jde o dílo tak uznávaného a jedinečného autora, považovaného již za života za literárního klasika, je u nás velmi zdlouhavý a byrokratický.
Jak vás tehdy ve svém skoro tři sta let starém domě na warrenské Melius Road přijal?
Byl přátelský a otevřený. Není to člověk, který hýří úsměvy na všechny strany, ale cítíte v něm tu opravdovost a zájem, když s vámi hovoří. Vyprávěla jsem mu o osudech mé rodiny, které ho zajímaly; chtěl také vědět, jaký mám k tématu knihy vztah, jak jsem vnímala totalitu... Po tříhodinovém povídání mi řekl, že mi práva poskytne. Jaké bylo moje překvapení, když po mém návratu do Prahy byl už v Dilii v e-mailu pana ředitele Srstky návrh smlouvy od agenta pana Rotha. Američané pracují skutečně bleskově. Ta důvěra, kterou mi pan Roth dal, je pro mě neskutečným zážitkem a závazkem.
Část feministek měla Philipa Rotha za misogyna, část Židů za antisemitu, jeho exmanželka Claire Bloomová za tyrana, hulváta a lakomce a českoslovenští disidenti za věrného přítele. Puritáni Rotha obviňovali z šíření pornografie, jiní se nemohli dočkat další knihy prý největšího současného spisovatele vůbec. Zanechal po sobě desítky povídek a jedenatřicet knih: Lidskou skvrnu, Portnoyův komplex, Americkou idylu, Pražské orgie, Umírající zvíře… nebo poslední Nemesis. O jeho životě a díle si přečtete více v „cause“ v Reflexu č. 22, který vychází ve čtvrtek 31. května.
