Česká komiksová trilogie Candide: Karel Jerie to dokázal – dobral se šťastného konce
Karel Jerie jako první zástupce české komiksové generace nula dokázal vydat velkoformátovou komiksovou trilogii v barvě, což je úspěch, který stojí za pozornost. K rozmanitosti trhu v jiných částech Evropy a ve světě máme ještě daleko, ale Jeriův Candide se právě zapsal do českých komiksových dějin.
Jedenačtyřicetiletý Karel Jerie dnes patří mezi úspěšné tvůrce a může sloužit jako vzor mladším kolegům, protože dokázal, že to jde. První díl s názvem Candide: Král Bulharů vyšel v nakladatelství BB/art již v roce 2013, pokračování s podtitulem Velký inkvizitor v roce 2015 a dokončení s názvem Eldorádo je právě na pultech knihkupectví.
Steampunk made in France
Jako námět si Jerie vybral nesmrtelnou Voltairovu prózu Candide, ovšem jeho Francie vykazuje podstatně vyšší míru steampunkových prvků než ta skutečná, část postav jsou ohavní dinosauři a celá trilogie se jen hemží narážkami na další literární díla. Dějová linka zůstává víceméně stejná – optimista Candide žijící v nejlepším z možných světů se pere s ranami osudu, aby získal ruku krásné Kunigundy, která neustále upadá do zajetí roztodivných nepřátel.
Třetí díl se přesouvá do vesmíru, v němž leží zapomenuté Eldorádo, kterému vládne postava více než silně připomínající amerického strýčka Sama. Jde o spletitou space operu, v níž se najde prostor nejen pro „českou“ komiksovou superhrdinku Octobrianu, ale také třeba pro aluzi na Malého prince.
Candide jako pocta
Největším z Jerieho zdrojů ale zůstává komiksový guru Kája Saudek, kterému je třetí díl víceméně věnován. Jerie si nejen vypůjčuje Saudkovy typické kompozice a záběry, dokonce přímo cituje kousky textu z legendárního komiksu Arnal a dva dračí zuby; najdeme zde i Saudkovy mutanty a prostitutky…
Candide je poctou všemu, co má Karel Jerie rád a co jej během jeho kreslířského zrání ovlivnilo. Scenáristicky sice nejde o perlu původnosti, ale ve výsledku je to svižné čtení, které nejvíce zpomalují citace z původního Candida. To si uvědomuje i sám autor, a proto často využívá nadsázku, aby během vyprávění otupil didaktické hroty.
Přesto je Candide stále tím starým dobrým optimistou, který nehledí na ztráty vlastních končetin, aby bojoval za vyšší dobro, jež vnímá v každé, byť sebenepříznivější situaci. Celá trilogie končí obřím kataklyzmatickým soubojem, jenž alespoň zdánlivě musí zničit svět – ať už jde o ten nejlepší, či nikoli. Naděje pochopitelně umírá poslední, a i když autor s Voltairem polemizuje, nakonec se s ním rozhodne souhlasit.
Král Karel I. Jerie
Karel Jerie se tedy stal prvním z českých tvůrců, který zvládl dokončit větší autorský komiksový barevný celek a s úlevou si může oddechnout – je první. Komiksoví nadšenci zatím budou dál čekat na dokončení černobílé 130 – Odysey od Nikkarina, který sice původně také plánoval trilogii, ale konce se ve třetím pokračování z roku 2015 (vyd. Labyrint) nedobral. Na dokončení čeká i trilogie slovenského autora Mikuláše Podprockého Divočina (vyd. Argo), jejíž první díl vyšel taktéž v roce 2013.
Pro komiksové badatele tím Jerieho opus bude jakýmsi milníkem českého komiksu, který zatím může trumfnout snad pouze slovenský tvůrce Branko Jelinek, jenž svou skromněji pojatou černobílou trilogii Oskar Ed (vyd. Mot) dokončil již v roce 2006 a ještě k ní v roce 2016 přidal více než třísetstránkový příběh Můj největší sen (vyd. Lipnik, 2016). Zpráva je však jasná – jde to i v Česku. Jen to chce bez nadsázky léta dřiny a odříkání.
