Báječní muži na létajících strojích. Co se dělo na švýcarském předválečném nebi?
„Když naší vlasti moře nedal Bůh, vzneseme se do výše, mořem naším vzduch," zpívalo se ve známé prvorepublikové písni oslavující československé letce. Vždyť tehdy se razilo heslo Vzduch je naše moře... Dva známí letečtí publicisté – Marcel Kareš a Jiří Rajlich – dali své síly, znalosti a přebohaté archívní sbírky dohromady. Výsledkem jejich spolupráce je kniha Curych 1937, pojednávající do nejmenších podrobností o účasti našich aviatiků na IV. mezinárodním leteckém mítinku ve švýcarském městě před více než osmdesáti lety. Vydalo ji nakladatelství Mladá fronta a hned úvodem je třeba říci, že jde o počin objevný a nanejvýš záslužný.
Vysloví-li se jméno Jiří Rajlich, snad každý milovník historie letectví si okamžitě vybaví nesčetné články a knihy tohoto plodného autora, které se týkají účasti našich „nebeských jezdců“ ve druhém odboji – v nelítostném a obětí plném boji proti Göringově Luftwaffe. Tentokrát však Rajlich svou pozornost obrátil k události, v níž se poměřovala vyspělost jednotlivých letectev zatím ještě mírovou, soutěživou formou.
Nejlepší letci a letadla
Curyšský mítink náležel bezesporu k nejvýznamnějším leteckým událostem v období mezi dvěma světovými válkami. Neutrální země helvetského kříže ho jako jediná dokázala v pravidelných, pětiletých intervalech pořádat v takovém rozsahu a na tak reprezentativní úrovni.
Právě poslední, čtvrtý ročník, jenž se konal v létě 1937, se do dějin československé aviatiky zapsal vůbec nejvýznamněji. Do Curychu se tehdy slétli, vyjádřeno slovy dobového tisku, „nejlepší letci a letadla z celé Evropy“, a to ze čtrnácti zemí. Ne náhodou se nejpočetnějšímu zastoupení těšila německá výprava. Hodlala zde názorně demonstrovat technickou převahu čerstvě založené Luftwaffe (po porážce v první světové válce Versailleská mírová smlouva Německu zakazovala vlastnit a stavět vojenské letouny, i když vynalézaví Němci toto diskriminační opatření všemožně obcházeli). Ve stejné době, kdy „báječní muži na létajících strojích“ na švýcarském nebi předváděli své pilotní mistrovství a parametry letounů zatím pořád ještě v mírovém klání, na španělské obloze si němečtí letci legie Condor totéž zkoušeli už naostro – a dodejme, že s vynikajícími výsledky. Nabyté zkušenosti záhy uplatnili v druhé světové válce.
Zápolení v Curychu hodinu po hodině
Karešova a Rajlichova kniha před čtenáři nechává defilovat jak piloty s jejich často dramatickými životními osudy, tak i soutěžní letouny. Zápolení v Curychu nám tak přibližuje nejen den po dni, ale téměř hodinu po hodině. Všestranně přínosná publikace vyšla za podpory Vojenského historického ústavu v Praze.
