Zatím jasný Komiks roku: Zločin ve čtvrti českého doktora Moreaua
Výtvarník a komiksový i filmový scenárista Vojtěch Mašek vydal v nakladatelství Lipnik rozsáhlý autorský komiks Sestry Dietlovy, který se dost vymyká současné české komiksové produkci. Mnohovrstevnatý příběh, který odkrývá jakési podivné zlo vznášející se nad dvojicí stárnoucích sester, svou náladou připomíná Černou díru amerického tvůrce Charlese Burnse. Ale tak nějak… po česku.
Všechno začíná civilně v Café Engel ve městě, které může, ale nemusí být Prahou. Dvě ženy a dezert, rozprava o tom, že je nutné opustit manžela, který jedné z účastnic rozhovoru ubližuje. A pak už jde vše ráz naráz. Věra se vrací domů, ale nalezne svou sestru Veroniku – která jinak příliš nevychází z domu – na ulici s odřezaným obličejem. Tak začíná horor z vilové čtvrti, kde každý skrývá svá nepěkná tajemství.
Komunismus a genetické inženýrství
Sledovat Maškův příběh vyžaduje naprostou čtenářskou pozornost, ale autor nemá nejmenší potíž ji získat a udržet. Do vyšetřování se vloží policie, která působí dost bezradně. Naráží na celou řadu komplikací, na povrch vyplouvají další a další matoucí stopy. V jeden okamžik se vyšetřování nesmyslného zločinu změní v horor s kořeny až v padesátých letech minulého století a v genových manipulacích pacientů komunistickými doktory. Jak souvisí s napadením jednoho z dvojčat skupina lidských zrůd přetvořených jakousi českou obdobou doktora Moreaua? Jaké jsou jejich vazby k oběma sestrám?
Aby byl řád věcí ještě komplikovanější, vyplouvají na povrch i osobní tragédie vyšetřovatelů, kteří jsou daleko labilnější, než by bylo pro policejní práci záhodno. Čtenáře přímo bombarduje marasmus, ve kterém jednající postavy žijí; vůbec nic není jednoznačné, interpretací je celá řada.
Všichni mrtví, slepá místa
A tak je to i s celým vyzněním Maškova skvělého komiksu. Autor sice v závěru nabídne docela logické vysvětlení klíčové události, ale stále jde jen o střípek celé skládačky. Je pozdě na to, abychom složili celý obraz, protože klíčové figury jsou již po smrti. A tak nezbývá než zkusit číst komiks znovu, jestli neposkytne prozatím skrytá svědectví.
Poskytne. Ale vyznění je ještě děsivější a podivnější než při prvním čtení. Nezbývá proto než ocenit Maškovu práci s hrdiny, jejich jazykem, ale zejména obrazem (po celou dobu záhadně akcentuje stravu všech zúčastněných). Ovládá skvěle vypravěčskou zkratku, slepá místa vyplňuje jen opatrně a vlastně nerad. Ať si každý domyslí, co chce. A právě v oné nedořečenosti je hlavní síla celého pochmurného vyprávění.
Zadřou se pod nehty, zažerou pod kůži
Dějí se tu ošklivé, zlé věci, ale jak zlé a ošklivé ve skutečnosti jsou, to se nedozvíme. Jistě, můžeme se spokojit s nastoleným řešením celé záhady, zavřít knihu a jít dál, ale to jde jen těžko. Sestry Dietlovy se totiž zadřou pod nehty a zažerou pod kůži. Ale ještě znepokojivější jsou vedlejší dějové linie, které vlastně s hlavní zápletkou nemusejí souviset. Nemusejí. Ale mohou.
Sestry Dietlovy jsou prozatím bez diskusí českou komiksovou událostí roku a Vojtěch Mašek v nich úspěšně zužitkovává zkušenosti ze své předchozí komiksové tvorby: trilogie Monstrkabaret Freda Brunolda uvádí (s Džianem Babanem), romská trilogie O přibjehi (s Mášou Bořkovcovou a Markétou Hajskou), nedávno vydaná Svatá Barbora (s Marky Šindelkou a Pokorným), to vše byly vynikající věci. Podobně znepokojující komiks jako Sestry Dietlovy našemu trhu chyběl a je moc dobře, že se nakladatelství Lipnik nebálo výpravného vydání, které jen umocní Maškovy silně zneklidňující malby. Tohle si zkrátka budete muset přečíst.
