Drůbež v nedbalkách a odhalená anonymita: Není kačer jako kačer
Nakladatelství Egmont pokračuje ve vydávání řady komiksů Zlatá klasika, ve které představuje zásadní příběhy Disneyho kačerů z Kačerova. Pozoruhodná edice české čtenáře seznamuje s historií fenoménu, jenž má miliony fanoušků po celé zeměkouli. V poslední době vyšly knihy legendárního Carla Barkse, Chilana Víctora Arriagady Ríose a trochu mimo řadu stojící Život a doba Skrblíka McKváka Dona Rosy.
Kačery zná každý. Odjakživa. Největší boom u nás zažili už v 90. letech, kdy se na televizních obrazovkách objevil kreslený seriál Kačeří příběhy, jehož úvodní píseň (kdysi v podání Viléma Čoka) umí zanotovat snad každý Čech. Následovala první řada Super komiksu (39 dílů), kterou vystřídala řada druhá, jež vycházela až do čísla 44 do roku 2017.
Pro Disneyho jen inkognito
Fascinující na celém fenoménu je, jak se kvůli brandu Walta Disneye tvorba odehrávala prakticky v anonymitě. Autoři nejsou u jednotlivých příběhů podepsáni. Navíc existuje tradice americká a evropská, historie postav se v obou trochu liší, ale všichni tvůrci vždy vycházeli z kanonického ztvárnění hrdinů Carlem Barksem (1901–2000), který za svůj život nakreslil bezpočet kačeřích příběhů a položil neotřesitelný základ celého universa.
Z jeho díla zatím v edici vyšla, a to loni, kniha Carl Barks a auta v Kačerově, která se zaměřuje na jeho ztvárnění nejrůznějších vehiklů, v nichž se v Kačerově přepravují jeho hrdinové. Následovala již zmíněná kniha Chilana Ríose, který se pod příběhy podepisuje pouze jako Vicar. Právě o něm se Barks v jednom z nesčetných interview vyjadřuje jako o někom, kdo umí kreslit kačery stejně dobře jako on.
Celá řada vlastně poprvé představuje jednotlivé ikonické tvůrce a vysvětluje, čím se jejich pojetí liší od jiných, co nového přinesli a jaké osobité postupy jsou jim vlastní. Zároveň mají prostor i sami autoři, kteří poprvé dostávají možnost si – v mezích politické korektnosti – postěžovat na anonymitu, v níž museli svoje díla po dlouhá léta vydávat. To je nejzajímavější bod celého počinu.
Don Kačer Rosa
Nejslavnějším tvůrcem současnosti je ale zřejmě Don Rosa, Američan, kterému byla věnována hned první kniha edice. Trochu mimo ni, i když ve stejném formátu, ale výpravněji s ražbou a kvalitnějšími deskami vyšel Donu Rosovi v češtině před čtyřmi měsíci komiks Život a doba Skrblíka McKváka. Příznačné je, že je na deskách uvedeno pouze jméno Walt Disney, o Rosovi na obálce nenajdete ani zmínku! A přitom se jedná o jednu z nejuctívanějších knih kačerovského univerza. Rosa zde ve dvanácti epizodách ze Skrblíkova života přiblíží celý jeho život od dětství ve Skotsku po putovaní za bohatstvím přes celou planetu. Podrobně přitom popisuje svou detailní práci s odkazem Carla Barkse, jenž ve svých příbězích nejednou zmiňuje historické milníky v životě nejbohatšího kačera na světě.
Mýtus Skrblíka je úctyhodný, ale ještě obdivuhodnější je Rosova posedlost Barksovým dílem a jeho snaha vystavět celý životopis do detailu přesně podle Barksových nejednoznačných odkazů. Rosa se sice přiznává k využívání fondu světové kinematografie, odkud si vypůjčuje některé zápletky, ale přesto se jedná o dílo zcela původní, přitom vystavěné ve sdíleném univerzu, v němž je individualita tvůrce záměrně potlačována. Rosovy kvality jsou natolik markantní, že si jeho příběhy našly věrné zástupy fanoušků.
Mizerná redakční práce
Pokud jste komiksy o Kačerech nepolíbení, není lepší start než právě tato kniha. A to i přes nedokonalost českého vydání. Publikace sice vypadá o celý řád honosněji než edice Zlatá klasika (která si mezi českými komiksovými fanoušky vysloužila opodstatněnou kritiku), ale stejně zarazí ledabylost redakční práce. Minimálně polovina nápisů a popisků mimo bubliny v příbězích totiž zůstává v originále, což je vzhledem k primární cílové skupině – kterou jsou stále děti – poněkud tristní.
Překlad Miloše Komance je sice poměrně nápaditý, ale i tak zarazí jeho důsledné překládání anglického slova crazy jako bláznivý, což v nejednom kontextu vyznívá poněkud… bláznivě. Podobně působí např. i v originálním znění ponechaný lví řev (česky totiž lev určitě neřve zvučným anglickým ROAR!). Podobných detailů je v knize celá řada, což zamrzí. Ale i tak můžeme zvolat halalujá, neboť jde o knihu, o jejímž tuzemském vydání snili nadšenci do Kačerů celá léta.
