Monstrózní démoni Lovecraftova miasmatického universa konečně spatřeni
H. P. Lovecraft (1890–1937) je, jak známo, jedním z průkopníků moderního hororu. Slovo moderního zní přitom zvláštně u spisovatele z počátku 20. století, jehož literární styl sotva zaznamenal pokroky literatury ve století devatenáctém. Archaický způsob vyjadřování ale kontrastoval s pokrokovými, dnes bychom řekli transhumanistickými vizemi: člověk není ani první, ani poslední rozumnou bytostí na Zemi, je jen drobným záchvěvem evoluce, něžnou hračkou uprostřed eónů naplněných mnohem méně vlídnými bytostmi.
Ty bytosti byly v Lovecraftových prózách často jej naznačeny, a někdy se dokonce nesmělo ani naznačovat, aby byla hrůza z tušeného umocněna. Proto lépe fungují v neilustrovaných vydáních a příliš se jim nedaří ve světě filmu. O to více je třeba ocenit odvahu nizozemského výtvarníka Erika Krieka přetvořit pět Lovecraftových próz do komiksové podoby v knize Z neznámého světa a další příběhy (vydalo Argo).
Člověk je žert sám o sobě
Výtvarně je to silné retro. Styl kresby i rozložení panelů jsou klasické. Možná odkazují ke slavné tradici hrůzostrašných komiksů z legendárního vydavatelství EC comics, které bylo založeno v roce 1944 a proslulo například edicí Tales from the Crypt; než bylo umravněno tehdejšími puritánskými úřady.
Je zjevné, že tento soubor komiksů je především pokornou poctou velkému HPL. Kriek s materiálem pracuje uctivě, nechává jej co nejblíže původním povídkám. Obličeje postav jsou možná na náš vkus trošku moc parodické, jako z kreslené grotesky. Tím však Kriek podtrhuje jakýsi zvláštní, tichý smích, který se při citlivějším vnímání line některými Lovecraftovými texty. Na první pohled je spisovatelův přístup nanejvýš vážný, ale vlastně jsou to mnohdy povídky groteskní a pointy jsou ďábelským úšklebkem, jenž říká, že celá existence lidstva je jen krátký žert.
V komiksové knize je tato černá grotesknost nejlépe znát na příběhu Stín nad Innsmouthem. Jeho protagonista se ocitne v zapadlém městečku, jehož obyvatelé jsou z velké části – jak vypravěč postupně zjistí – zplozenci lidí a rybích tvorů vystupujících z moře. Jakmile vesničané zjistí, že ví příliš mnoho, uspořádají na něj hon a náš hrdina tak tak vyvázne živý. Zemdlený se dovleče do domu vzdáleného strýce, jen aby z rodinných fotografií zjistil, že i on sám je jedním z potomků tohoto nesvatého křížení. V šoku se vrátí do práce, a kolegové začnou v kanceláři cítit rybinu. Hrdina si pořídí revolver a chce to raději skoncovat, ale nakonec se rozhodne pro jinou alternativu – vrátí se domů, do hlubin.
Sousto pro psychoanalytika
Na takovém příběhu by mohly založit své disertační práce celé generace psychoanalytiků, zvlášť vezmeme-li v potaz Lovecraftovu neveselou rodinnou anamnézu – jeho otec skončil v ústavu s nervovou chorobou, malý H. P. byl vychováván ženskou částí příbuzenstva. Není to jediný příběh, kdy hrdina v šoku stojí před svým předkem, jakousi slizkou, gigantickou příšerou, které nelze uniknout.
Optimisticky laděný čtenář může vzít tímto komiksem zavděk jako pozdně letním čtením k vodě (do níž se pak neodváží strčit ani malíček). Temnější povahy posečkají, až se patřičně protáhnou večery a temnota bude odkapávat ze stránek stejně jako z venkovního šírání. Moc nedbejte na informativní text na konci knihy – Lovecraftův život i jeho osobu trošku bulvarizuje. Jestli to bude vaše první setkání s Lovecraftem, možná pak sáhnete po jeho sebraných spisech, které vydalo nakladatelství Plus.
