Takové Procházky pana Pipa, jenže černobílé a plné děsu. Užijte si Mrakobití s Prasanem
Jim Woodring je komiksový autor, který si zasloužil vydání v Česku už dávno. Konečně se jej dočkal v nakladatelství Trystero, které se rozhodlo představit jeho Weathercraft, česky Mrakobití. Skutečně pozoruhodný komiks beze slov odvypráví metaforický a metamorfický příběh Prasana, podivného tvora, který přes svou ohavnost dojde osvícení. Aspoň na chvíli.
Hlavní postavou Woodringových komiksů včetně HitHitem podpořeného českého Mrakobití je povětšinou Frank, antropomorfní zvíře s bobřími zuby a rukavicemi půjčenými od Mickey Mouse. Tentokrát se ale dostane ke slovu (ač beze slov) vedlejší postava Prasana, kterým neopovrhují jen ostatní obyvatelé autorského světa Unifaktoru, ale dokonce i sám Woodring. Pokud si myslíte, že mladý Werther trpěl, tak se pletete. Mladý Werther byl v trpění oproti Prasanovi pěkná máčka!
Prasanovy halušky
Věci kolem Prasana jej ohrožují přímo aktivně a poté, co ho zajme ďábelský padouch Rozmar, se mu život mění před očima i pod rukama. Ano, Prasan zřejmě snědl jakýsi prapodivný halucinogen, který mu obrátí svět vzhůru nohama. Doslova a do písmene. A nebo taky ne. Je tu ještě další možnost – že Jim Woodring je prostě divnouš, který má trable s vlastní příčetností.
Správně budou zřejmě obě možnosti. Woodring (*1952) otevřeně přiznává, že byl přesně tím fobickým dítětem, kterému se věci okolo proměňovaly v prapodivné bytosti s vypoulenýma očima. Zůstalo mu to, v jeho komiksech oči poulí kde co. A všechno ostatní, co oči nemá, se proměňuje v něco jiného, co už oči mít bude. Byť jen proto, aby je mohlo poulit.
Středověký trip
Přitom pro nějaká přirovnání netřeba chodit daleko – jen k legendárnímu panu Pipovi Stanislava Holého. Žádná slova, metamorfózy a výbuchy tvůrčí energie. Ale Woodring je daleko, daleko znepokojivější. Tripózně přitom působí oba. Jen Woodring je na tripu o dost horším. Při čtení jeho knih si zároveň nelze nevzpomenout na děsivě pokřivené vidění světa Françoise Despreze. Někdy dokonce Woodringovy kresby působí díky šrafování připomínajícímu dřevoryty „středověčeji“ nežli ty Desprezovy.
V superlativech se o Woodringovi vyjadřují autoři jako Neil Gaiman, Scott McCloud, Daniel Clowes a mnozí další. Není se čemu divit, protože kromě vůčihledného šílenství na čtenáře/prohlížeče okamžitě zapůsobí zručnost, s jakou autor dokáže dát formu svým fobiím a můrám. Umí je zkrotit a ochočit, aby sloužily k vyprávění příběhů dotýkajících se čehosi zastrčeného do nejtemnějších koutů předaleko za naším vědomím.
Osvícení!
Vysledovat autorovy duševní pochody není snadné, ale i v jeho komiksech neoddiskutovatelně funguje (povětšinou) zákon akce a reakce. Je předem jisté, že všechny příčiny při prvním čtení určitě neodhalíte. Nejspíš se vám to nepodaří ani při třetím. Při pozorném prohlížení však začnete odhalovat nejen zákonitosti příběhu, ale i autorova vnímání světa.
A když tomu konečně přijdete na kloub – nebo si to aspoň budete myslet – moc se vám uleví, že to máte úplně jinak než Woodring. Je dokonce pravděpodobné, že vás toto poznání osvítí a s radostí si knihu dáte znovu od začátku. Jen pro jistotu.
