Exceloval jako král Kazisvět, cirkusák Carlo Humberto nebo fanatický jezuita Koniáš. Před sto lety se narodil herec Martin Růžek
Kazisvět šestý, z Boží vůle král, mocný panovník a hlava pomazaná. Tak se tituloval herec Martin Růžek v jedné ze svých nejslavnějších (a dlužno říci i nesmrtelných) rolí v pohádce Princezna se zlatou hvězdou. Jméno tohoto populárního umělce se však nachází pod mnoha desítkami dalších filmů či inscenací. Proslul i tím, že se jako jeden z mála známých hereckých osobností své doby nepodepsal pod tzv. Antichartu. Pár dní po brutálním zásahu komunistické policie proti studentům v listopadu 1989 vrátil i titul národního umělce. Dnes si připomínáme rovných 100 let od jeho narození.
Martin Růžek (vlastním jménem Erhard Martin) se narodil 23. září 1918 ve východočeském městečku Červený Kostelec. Svůj pseudonym, který následně převzal i jako své zákonné jméno, začal používat od roku 1944. Jméno Martin přijal po příjmení svého otce (který zemřel, když bylo malému Erhardovi osm let) a příjmení Růžek pak na počest a památku svého strýce Otmara Růžka, jenž byl štábním kapitánem generálního štábu Československé armády a který byl popraven na podzim 1941 v rámci teroru, jenž rozpoutal po svém příchodu do Prahy zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich.
Jeho dětství bylo poznamenáno otcovou smrtí. „Bylo mi osm let, když umřel můj milovaný tatínek. Špatně jsem to nesl dlouhá léta. Hůř, než by chlapec v mém věku možná měl,“ vzpomínal Růžek o mnoho let později v jednom z rozhovorů. „Odstěhovali jsme se s maminkou do Hradce Králové, musela se zbytek života hodně ohánět, abychom vůbec vyžili. Rozloučil jsem se s kamarády, zamával loutkovému divadlu, které mi už tehdy učarovalo, a jelo se,“ dodal. Ve východočeské metropoli studoval gymnázium a věnoval se ochotnickému divadlu. V roce 1934 odešel do Prahy, kde o čtyři roky později odmaturoval a začal studovat lesní inženýrství na pražské technice. Předtím se však dvakrát pokoušel dostat na konzervatoř a byl vždy odmítnut pro nedostatek talentu. Po zavření českých vysokých škol nacisty se živil jako číšník nebo úředník a vedle toho hrál ochotnické divadlo.
Od roku 1944, kdy Němci uzavřeli všechna česká divadla, Růžek pracoval v modřanské továrně Interfarma. Již za okupace se intenzivně vzdělával, studoval divadelní a dramatickou literaturu. Byl tak klasickým hereckým samoukem, který si budoucí postavení a mistrovství vydobyl vlastním úsilím a odhodláním. Před filmovou kamerou se Růžek objevil poprvé v roce 1949 v roli Younga v povídce Dýmka míru. Ale hned v příštím roce ve svém následujícím snímku Temno udělal svojí rolí fanatického jezuity Koniáše díru do filmového světa.
V následujících čtyřiceti letech ztvárnil desítky filmových i seriálových rolí. Mezi nejznámější snímky Růžkovy filmografie nepochybně patří Pan Vok odchází, Princezna se zlatou hvězdou na čele, Motlitba za Kateřinu Horovitzovou, F.L.Věk, Kladivo na čarodějnice, Cirkus Humberto, Adéla ještě nevečeřela, Zlá krev či Doktor z vejminku. Jeho znělý a mnoha polohami a rejstříky vybavený hlas pak ještě provázel slavný snímek Všichni dobří rodáci nebo večerníčkové Krkonošské pohádky.
Vedle své filmové tvorby působil v mnoha divadlech. Začínal v Mladé Boleslavi, ze kterého postupně prošel Českými Budějovicemi a Brnem, aby v roce 1963 zakotvil v Národním divadle v Praze. Především ve „zlaté kapličce“ rozvinul své umění a vytvořil desítky divadelních rolí a řadu nezapomenutelných postav jako například Mikuláše Arnessöna v Ibsenových Nápadnících trůnu, Krále v Tomáši Becketovi nebo Josefa Roškota v Šrámkově Měsíci nad řekou.
Poslední Růžkovou filmovou rolí byla v roce 1994 postava převora ve filmu V erbu lvice. Krátce po natáčení ho totiž postihla mozková mrtvice, po níž zůstal nepohyblivý. Sotva se jeho zdravotní stav začal trochu zlepšovat, udeřil infarkt a musel dostat nový kardiostimulátor. Vedle těchto fatálních zdravotních komplikací na tom nebyl dobře ani psychicky a poslední měsíce života strávil v léčebně dlouhodobě nemocných v pražském Motole.
Ale zpět ještě k několika významným událostem s Martinem Růžkem spojených. Byl levicového smýšlení a od roku 1962 byl v komunistické straně. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy však ze strany vystoupil. Jako jeden z mála slavných herců své doby se odmítl zúčastnit podpisu Anticharty. Přesto mu byl hned následujícího roku udělen titul národní umělec. Toho se v závěru roku 1989 zřekl na protest proti brutálnímu zásahu na Národní třídě v listopadu 1989. Během revolučního kvasu vystoupil i před shromážděnými demonstranty na Letenské pláni.
Přestože uvítal pád komunismu, byl k budoucímu směřování země velice skeptický a především kritický. „Pro tento národ velikou budoucnost nevidím. Mizí české nápisy a objevují se cizí. Open, shop, boutique, Zimmer frei. Obávám se, že budeme muset začínat znovu jako kdysi obrozenci. Musím se smát a plakat současně, když slyším o podnicích, které nazývají naši politici rodinným stříbrem. Jíst z něho budou cizí. My už ne,“ prohlásil tehdy v dosluhujícím Rudém právu.
Martin Růžek byl dvakrát ženatý a byl velikým fanouškem fotbalové Slavie. Zemřel 18. prosince 1995 ve věku 77 let. Přestože třicet let působil v Národním divadle, nedostalo se mu tradičního rozloučení na prknech první scény. Vedení divadla rodině nejprve nabídlo rozloučení pouze ve foyer, to však pozůstalí odmítli a zvolili jako místo posledního rozloučení strašnické krematorium. Přestože divadlo si po několika dnech uvědomilo trapnost vzniklé situace a nabídlo „tradiční“ rozloučení přímo na prknech, rozlučkový obřad už se však ze Strašnic nestěhoval. Herec je pochován ve svém rodném Červeném Kostelci.
