Zdivočelé Sudety: Když to v českém pohraničí vřelo
Zdálo by se, že o roce 1938, tak přelomovém v historii první republiky, už bylo napsáno a řečeno vše. Vždyť jen letos vyšlo při příležitosti osmdesátého výročí zářijové mobilizace a následujícího mnichovského diktátu hned několik titulů. Dodejme, že velmi zdařilých.
Výjimkou není ani publikace Milana Jenčíka Zdivočelé Sudety s podtitulem Nový pohled na dramatický rok 1938, již vydalo pražské nakladatelství Mladá fronta. Ba právě naopak. Autor, mimochodem absolvent Vysoké vojenské letecké školy SNP v Košicích, totiž neopakuje obehraná klišé, nepouští se do ošemetných úvah typu co by, kdyby…, nepěje ódy na naše zhruba z pouhé čtvrtiny dokončené opevnění, neroní krokodýlí slzy nad zradou našich západních spojenců. Své dílo staví na faktech, jichž se dopídil na základě dlouholetého archívního, ovšem také terénního badání.
Sosáci a jejich prapory
Milan Jenčík (*1965) se zaměřil na činnost legendárních „sosáků“ – příslušníků Stráže obrany státu (SOS), kteří v inkriminovaném období sehráli klíčovou úlohu. Ani tady však nesklouzává k přílišné glorifikaci. Jeho bdělému oku znalce dané problematiky neunikly ani četné nedostatky či prosté selhání lidského faktoru, který by někteří publicisté, pro něž patří k bontónu plivat na vlastní národ, vydávali div ne za všeobecný jev a důkaz naší přízemnosti a malosti.
Pro fajnšmekry jsou obzvláště cenné přehledy organizační struktury jednotlivých praporů SOS, zhodnocení jejich bojové činnosti, reprodukce článků z dobového tisku, fotografie zbraní a bojové techniky, stručný přehled zářijové mobilizace československé branné moci, zmínky o konkrétních lidech, kteří v nevyhlášené válce s Němci v pohraničí přinesli oběť nejvyšší – vlastní život. Všechny tyto klady zařazují Jenčíkovu práci k tomu nejlepšímu, co u nás o osudovém roce 1938 kdy vyšlo, a pro milovníky vojenské historie se stane vítaným artefaktem v jejich knihovnách.
Poválečný úprk banderovců
Jenčíkovi jsou naštěstí nade vše drahá fakta. Zevrubně se věnuje činnosti „sosáků“ v pohraničí, povstání Sudetoněmeckého Freikorpsu, a neopomněl ani poválečný odsud sudetoněmeckého obyvatelstva jako sice tvrdou, ale zaslouženou odvetu za jeho destruktivní úlohu při rozbíjení Československa, a dokonce ani poválečný úprk banderovců přes západní Čechy. Tím jeho kniha, jejíž výpovědní hodnotu umocňuje bohatý fotografický a dokumentační doprovod, překračuje rámec osmatřicátého roku a čtenáři nepříliš zasvěcenému do všech souvislostí usnadňuje orientaci. Na zdařilém výsledku se nepochybně podepsal Jan Lakosil coby odborný spolupracovník; ten je znalcem na slovo vzatým.
Autor i nakladatelství tímto dílem víc než důstojně přispěli k rozšíření obzoru našich znalostí o roce majícím na konci v našich dějinách tak osudovou osmičku.
