Cesta Michala Cimaly od šperku k autorským kytarám
Havířovský rodák Michal Cimala je nejen výrazná postava naší současné výtvarné scény, ale také osobitý hudebník. Silně na něho zapůsobil industriál rodného města. I proto se k němu tak hlásí. Zdrojem inspirace pro něho je totiž městská poetika, ruchy, staré tovární haly i průmyslově vyrábené předměty. Ve svém díle se pohybuje na pomezí designu a volné tvorby. Rád propojuje prvky designu a sochařství a kombinuje je společně dohromady. Tak vznikla i jeho série neobvyklých hudebních nástrojů.
Zatímco v rané fázi používal různé již vyrobené předměty, příkladem jsou třeba kytary ze snowboardových prken, jeho pozdější tvorba je již mnohem sofistikovanější a osobitější. Futuristické strunné nástroje začal vytvářet podle vlastních návrhů z plexiskla a ušlechtilých plastů. Vytvořené objekty doplnil o struny a elektrifikoval je instalací kytarových snímačů. Sám na tyto zajímavé nástroje aktivně koncertuje. Vytváří jemné ambientní plochy i industriálně laděné drony smyčcem nebo s pomocí různých druhů paliček vytváří echované rytmické repetetivní struktury.
Sochař, malíř, šperkař a hudebník Michal Cimala po absolvování Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze je od roku 2006 asistentem Ateliéru sochařství I na Akademii výtvarných umění v Praze. Zabývá se apokalyptickými výjevy, vzpomínkami na budoucnost, experimentálními materiály a hravou estetikou. Je také aktivně činný i v jiných oblastech. Zasloužil se například o vznik Trafačky a Trafo Gallery.
Co vás na hudbě přitahuje?
Hudba, ale i nehudební zvuky, jako je například vrčení motoru nebo svist větru v ocelové trubce rozhledny, byly pro mě vždy magnetem. Hudba je zábavná, vzbuzuje silné emoce, proto ji lidé intenzívně vnímají. Působí ihned, umožnuje společný silný prožitek v omezeném čase na určitém místě. Zní a je, odezní a nic po ní nezbývá, to je její povaha. Umí nás vrátit v čase, díky hudbě si pamatujeme situace, které jsme zažili, umí nás uvést do časové smyčky a vytvořit pocit nekončící jízdy na vlně.
Máte nějakou vizi, za kterou směřujete, nebo necháváte hudbu ze sebe jen impulsívně plynout?
Vizi jsem měl, když jsem se začal zabývat konstrukcí vlastních hudebních nástrojů. Šlo mně o to, vytvořit vizuálně nové objekty, které bych mohl používat při svých performancích. Vznikla kapela a metodou pokusu a omylu jsem to mnoho let vylepšoval a předělával. O tom, jak mají ty věci znít, jsem rozhodoval intuitivně. Líbily se mi hluboké monotónní zvuky a glizanda na strunách. Například jsem chtěl, aby to mělo hodně elektronický zvuk, a hnal jsem to přes různé efekty. Nakonec jsem na to začal hrát elektroakusticky, bez velkých zkreslení, a chvíli hrál jen na čistém zvuku. Nevěděl jsem nic o droneminimalismu, připadalo mi to normální, hrát organizovaný hluk i ambient. Do jaké škatulky ta hudba patří, mi bylo fuk a je tomu tak dodnes. To, co jsem hrával před deseti lety, je dnes standardem ve filmové hudbě, myslím tu nenápadnou, frekvenční drone music, jaká zní ve filmu Revenant nebo Sicario. Zní to jako nahraný na jedný struně, i když to tak ve skutečnosti není. Nenazývám svá vystoupení ani koncerty, je to spíš performance, jejíž součástí je zvuk. Rád hraji s muzikanty, kteří ovládají melodické nástroje. Hrál jsem také s orchestrem Berg. Hudba mi často vytrhla trn z paty a zavedla mě v nečekaných souvislostech na skvělá místa, o kterých se mi ani nezdálo. To, co dělá, nechávám už jenom plynout, zjistil jsem, že to je pro mne i ostatní spoluhráče nejpřirozenější.
Co vás poslední dobou nejvíce zaujalo? (A co si musí každý poslechnout?)
Nevím, co by měl každý slyšet. Hudby je oceán a každý dnes poslouchá něco jiného. To se změnilo s distribucí hudby a internetovými hvězdami ve všech myslitelných odnožích muziky. Poslouchám hodně taneční hudbu. Mám rád některé popové písně, ale celá alba kapel neznám. Někdy mě zaujme i hudební disco kolovrátek.
Letos v únoru jsem byl na Fewer Ray ve Foru Karlín a to bylo hudebně, světelně i elektronicky hodně radikální, bez projekcí, zato v kostýmech. Rád si to občas poslechnu. Je to skvělá ženská kapela. Taky jsem viděl skvělý koncert slovenské zpěvačky Katarzia a koupil si její desku.
