Cože, vy neznáte Punťu? Šlo po něm gestapo a kámošil s Laurelem a Hardym!
Komiksy mají v České republice strastiplnou historii. Čtyřicet let potlačování a zákazů dokonale zdevastovalo komiksovou scénu, stejně jako celou zem. O to zajímavější je dostat do ruky publikaci, která mapuje meziválečný fenomén samostatného komiksového časopisu Punťa, který se dočkal nejen 140 čísel, ale také nebývalého komerčního úspěchu.
Na začátku stál List paní a dívek, jehož obsah je jasný už podle názvu. Ovšem i zde byl „dětský koutek“, kde redakce otiskovala zahraniční komiksové stripy. Československo bylo v první půli třicátých let sebevědomou demokracií, která zvládala sledovat kulturní zahraniční trendy, a tak se není čemu divit, že se na stránkách časopisu objevil i komiksový příběh americké autorky Grace Gebbieové Draytonové, která se v USA proslavila nejen svými roztomilými zvířecími hrdiny, ale i reklamou na Cambellovu polévku.
Punťa odcizený, draze prodávaný
Zatímco polévku čekala další sláva o pár desetiletí později s Rusínem Warholem, její psí hrdina udělal nečekané štěstí za oceánem v Československu. Punťu si časopis adoptoval a po čase jej dokonce začal vydávat za vlastní rodinné stříbro. Detektivní pátrání po jeho kořenech provedli manželé Pavel a Lucie Kořínkovi, kterým za zmapování nepřehledné situace patří dík.
Může se zdát, že jde „pouze“ o komiks, ale na základě situace kolem časopisu v letech 1934–1942 lze dost podrobně sledovat nálady celé české společnosti. Punťa, který se brzy časopisecky osamostatnil, vycházel ve více než třicetitisícovém nákladu, a přitom jeho cena nebyla zcela zanedbatelná (komiksy u nás byly evidentně drahé vždycky).
Žárlivá fena Kiki a černoušek Bimbo
Středostavovský hrdina Punťa se svou manželkou, žárlivou fenou Kiki, zažívá nejrůznější dobrodružství. Hned zkraje míří do Afriky, kde si pořizuje černouška Bimba, kterého odváží do Prahy, aby jej věnoval svým páníčkům: „Zčernal takto slunce žárem – Haničce jej vezem darem – neb si v kuchyni ví rady.“ Autoři publikace uvádějí do kontextu, že dnes naprosto nepřijatelné stereotypní zobrazení Afričánka v palmové sukýnce jen odpovídá dobovému kánonu, který se začal měnit až v 60. letech minulého století.
Zatímco exotické rasy jsou zobrazovány jako jedno velké klišé, adoraci se v časopise těší popkulturní ikony americké. Nebude to jen tím, že Punťa je de facto „americký kulturní agent“; tato skutečnost naznačuje, jakým směrem Československo pošilhávalo. Laurel a Hardy se stanou Punťovými přáteli, dětská hvězda Shirley Temple Punťu krátkodobě dostane k narozeninám (mihne se i Greta Garbo, zmíněna je krasobruslačka Sonja Henie, která je sice z Norska, ale dobyla celý svět). Na stránkách časopisu se objevuje i Disneyho Sněhurka, přesto je stále zdůrazňována Punťova (domnělá) českost.
Puntíček vyskakuje i ze sardinek
Manželé Kořínkovi ve fascinující, skvěle vyvedené publikaci lehce okouzleně popisují marketingové strategie, které Punťův vydavatel používal k ukotvení svého hrdiny ve veřejném prostoru. Skutečně se může zdát, že Puntíček na vás vyskakoval i z krabičky sardinek. Dočkal se nejrůznějších upomínkových předmětů, přídavných publikací, vedlejších rekapitulačních řad, ale také třeba divadelního představení. Podle všeho se zažil pompu, kterou pozdějšímu a obdobně úspěšnému časopisu Čtyřlístek nedovolil komunistický režim.
Punťa vs. gestapo
Ovšem i Punťa skončil neslavně kvůli politice. V roce 1942 vtrhlo do redakce gestapo a zatklo dva její členy. Už předtím musel Punťa umenšit počet stran, ale zdálo se, že dětský časopis by mohl přežít. Nestalo se tak, s číslem 140 skončily jeho rozverné eskapády navždy. A jak si stojí v dnešním světle? Jako dokument doby, protože číst naivní veršíky Marie Voříškové je už záhy docela otrava (a to i když dokáže zdařile použít spojení ej uchněm).
Dvě stovky příběhů na jeden zátah se dají zvládnout asi jen za trest, ale naštěstí každému oddílu knihy předchází přehledné shrnutí obsahu a čtenář může obdivovat kresbu. Na chvíli se dokonce jako autorka mihne i Hermína Týrlová, kterou známe díky jejím animovaným filmům.
Skvěle vypravené vydání nakladatelství Akropolis obsahuje nejen soupis obálek s popisem obsahu jednotlivých dílů; je zajímavé ještě jedním způsobem – v zásadě se čtenář lépe baví u obsáhlé studie doprovozené dobovými materiály než u komiksu samotného. Ten zde má naopak úlohu přílohy, protože opravdový život, který zrcadlil, je důsledně popsán v práci Lucie a Pavla Kořínkových.
