Bigotní katolický kněz, politik, ale také kolaborant Jozef Tiso pohledem amerického historika
Těžko bychom v moderních slovenských dějinách našli osobnost vzbuzující větší emoce, rozpory a vášnivé polemiky, než je bigotní katolický kněz, nacionalista, a především zakladatel a první prezident samostatného Slovenského státu Jozef Tiso.
Jeho zatím nejucelenější biografii přináší profesor James Mace Ward z University of Rhode Island v knize JOZEF TISO. KNĚZ, POLITIK, KOLABORANT, již loni vydal Slovart. A moc dobře udělal.
Zvláště v minulosti patřilo k bontónu nenalézat na pohlavárech loutkových režimů spolupracujících s nacistickou třetí říší jakékoli kladné vlastnosti. Po změně politických poměrů následoval přesně opačný extrém, kdy docházelo až k adoraci těchto persón, jak jsme to mohli pozorovat během rozpadu Jugoslávie například v Chorvatsku a při rozbíjení Československa na Slovensku.
Co dostalo katolického kněze na šibenici?
Jenže ať se nám to líbí, nebo ne, Jozef Tiso černobílá postava není. Ward, který prostudoval bezpočet archívních materiálů a na Američana projevuje úctyhodnou znalost středoevropských poměrů, nám Tisa přibližuje coby zaníceného duchovního, hájícího katolickou církev a zároveň usilujícího o dosažení sociální spravedlnosti pro svůj národ, což v rámci Uherského království představovalo úkol vpravdě sísyfovský, po vzniku Československé republiky také jako slovenského nacionalistu, jenž svou budoucí politickou kariéru ve víru bouřlivých událostí nakonec spojil s hitlerovským Německem.
Tisovi nelze odpárat, že svou zemi zavlekl do druhé světové války, i když ji naprosto zbytečné tažení proti Sovětskému svazu od června 1941 překvapivě stálo nejméně lidských životů ze všech účastníků křížového protibolševického tažení. Co nakonec dostalo katolického kněze na šibenici, byl hlavně jeho podíl na židovském holocaustu, který výrazně pošpinil reputaci mladého Slovenského štátu ve světě.
I Tiso pomohl rozbít československou federaci
Tisova památka nepřestává rozdělovat slovenskou společnost ani bezmála 72 let po popravě devětapadesátiletého rodáka z Bytče. Z pochopitelných důvodů ho jednoznačně zavrhují slovenští Židé a účastníci Slovenského národního povstání, kdežto národovci se k jeho odkazu hrdě hlásí, zdůrazňujíce, že za Tisa koneckonců přece nebylo tak špatně a díky němu slovenský národ poprvé za celou dobu své existence dosáhl vytoužené samostatnosti. Jejich hlasy nejsilněji zaznívaly už krátce po listopadu 1989, oslavování Tisa pobuřovalo Čechy a spolu s dalšími faktory vedlo pouhé tři roky po sametové revoluci k rozbití československé federace.
Kdo se chce o reprezentantovi národa nám nejbližšího dozvědět víc, než mohly poskytnout školní osnovy, a upřednostňuje všestranně fundovaný pohled, rozhodně by neměl Wardovu čtyřsetstránkovou monografii ponechat bez povšimnutí. Obzory mu totiž zajisté rozšíří. Jak napsal kolega Dan Hrubý v recenzi knihy (vyšla v Reflexu č. 48/2018): „Kniha Jamese Mace Warda je dalece vzdálená povýšené interpretační nadutosti ,světaznalého´ vykladače dějin. Ward se naučil slovensky a množství primárních pramenů (slovenských, českých, německých), z nichž pro svou biografii Jozefa Tisa (1887–1947) čerpal, je místy udivující. Odpovídá však ambici díla – podat ucelený pohled na postavu, jež bývá označována za kontroverzní. Ani ne tak pro její dobové působení (to lze dnes již celkem objektivně historicky zhodnotit a Ward to dokazuje), jako spíš pro zapojení jejího odkazu do aktuálního politického kontextu."
