Konečně si v tom krvesmilstvu uděláme jasno: Wagnerova opera v komiksu nejen pro kulturní ultras
To tu dlouho nebylo – opera v komiksu. Nakonec proč ne, vždyť i opera musí pracovat se zkratkou. Ale jak si komiks dokáže poradit s jednotlivými čísly a áriemi? To už je zase jiná písnička. O tom, že Prsten Nibelungův nedopadl špatně (až na ten soumrak bohů), svědčí i skutečnost, že adaptátor P. Craig Russell za svou snahu získal prestižní Eisnerovu cenu.
Představovat podrobněji Wagnerův čtyřdílný šestnáctihodinový operní epos Prsten Nibelungův asi není zcela nutné. Ač ho prakticky nikdo neviděl, zná děj aspoň matně skoro každý. Dcery Rýna, zakrslý Nibelung Alberich, který se vzdá lásky výměnou za moc, Wotan a celá jeho vykutálená božská partička… Pak taky Siegmund a nakonec Siegfried. A Brunhilda, nesmíte zapomenout na Brunhildu, bez té by nebyla Jízda valkýr a celé by to mělo jen polovinu šťávy.
Věrný Russell
Wagnerovi se podařilo do šestnácti hodin a čtyř večerů vměstnat rozměrný epos srovnatelný s Pánem prstenů (který se mu některými motivy náramně podobá). Jak se něco podobného podaří v komiksu? Na každou z oper je potřeba něco přes sto stránek v podání P. Craiga Russella, který patří asi k nejlepším adaptátorům současnosti.
České publikum jej doposud znalo zejména díky jeho předělávkám próz Neila Gaimana, na které má takříkajíc patent (většina také vyšla u Comics Centra – jako tato kniha). Russell nepřináší svými pracemi prakticky žádnou přidanou hodnotu, ale jeho adaptace jsou natolik věrné, že v zásadě není nutné číst originál. Ale platí to i naopak – pakliže jste četli původní dílo, nenajdete nic nového v komiksu. Ovšem to zcela logicky nemůže platit u překreslené opery (a propos opery do komiksu překresloval v Mladém světě už Kája Saudek).
Wagner i s chlupama
Celé to má dva základní háčky – jazyk a stavbu díla. Opera se řídí několika bazálními principy, a i když se Wagner hodně snažil o revizi celého operního žánru a o vymknutí se dobovým konvencím, stejně se vždy musel podřídit dělení scén na árie a na sbory. V každé opeře je zapotřebí také milostná árie, potažmo duet, to vše je víceméně ve verších. A teď z toho dělejte komiks.
Russell do toho šel po hlavě a Wagnera prostě vzal „i s chlupama“. Pakliže si dvojice na jevišti v dlouhé árii vyznává lásku, dělá to i na celé řádce stránek v komiksu. Když se zpěvem domlouvají spiklenci na úkladné vraždě, trvá to také docela dlouho. Ani to Russell nemění. Celá jeho práce je fascinující právě tím, že nepřepsal Prsten Nibelungův, Valkýru, Siegfrieda a Soumrak bohů pro komiks, ale komiks naprosto podřídil původnímu nosiči, tedy opeře.
Šťavnatý příběh plný krvesmilstva
Místy je to poměrně napjaté, protože se komiksové médium podvědomě vzpíná s jistotou, že je něco špatně. Pak se ale uklidní, protože mu dojde, že to jen zlotřilý Alberich kuje plány na svržení bohů. Jakmile na hru přistoupíte – a k tomu dojde poměrně brzo –, má Russell vyhráno.
A tak se dostanete ke šťavnatému příběhu plného krvesmilstva v zájmu vyšlechtění neporazitelného jedince. Detaily, které nikdo kromě Wagnerových ultras nezná, mile překvapí důmyslným propletencem příčin a následků a sklenutím všech oblouků. Komiks s líbivou kresbou, která je určená široké škále publika, tak lze bez obtíží doporučit jako zdroj zábavy i doplnění informací.
